Článek
Nejčastější mýtus - mladým nezáleží na práci. Jenže oni si své práce váží, jen ji neberou jako střed vesmíru, ale jako prostředek k vydělání peněz. Jejich kolegové, starší byť jen o několik let, svou profesí často doslova žijí a jsou pro ni ochotni obětovat i značnou část svého volna. Mladší generace proti tomu vyznává mnohem racionálnější přístup, že práce a soukromí se nemá míchat dohromady.
Není tedy divu, že lidi patřící k této generaci kariérní postup prozatím moc nezajímá. V minulosti, ať už před deseti či třiceti lety, se lidé ihned od nástupu do práce pokoušeli tlačit svou kariéru co nejvíce dopředu. Dnešní trend je spíše takový, užít si co nejdéle života bez jakýchkoliv závazků.
Neloajalita a arogance, nebo jen projev nezávislosti?
Další, hojně rozšířený, je mýtus, že generace nováčků není k zaměstnavateli dostatečně loajální. Pokud jde o loajalitu ve smyslu "šéf bůh - já otrok“, je to pravda. Mladí lidé, nastupující do svého prvního zaměstnání, jsou ochotni být loajální jen za předpokladu, že jejich práce bude spravedlivě odměněna. Pokud ocenění nedojdou, nebo by se ho měli dočkat v daleké budoucnosti, jdou za prací jinam.
Existuje i názor, že mládež mezi 20 a 30 lety je značně arogantní. Jednoznačně je otevřenější - vyrůstala ve společnosti, kde není problém vycestovat a lidé se nemusí bát vyjádřit svůj názor na cokoliv. A právě s tím souvisí i údajný nedostatek úcty vůči starším lidem.
Potíž je v tom, že jakýkoliv senior měl v blízké i dávné minulosti právo na úctu automaticky. Jenže v současnosti si lidé po třicítce musí úctu těch mladších zasloužit. Leckdy stačí to, že je nebudou vnímat jako odlišný živočišný druh, ale akceptují jejich životní styl.
Nová generace nastupující do pracovní procesu prostě není horší. Vyznává jenom jiné hodnoty. A ty jsou možná k zamyšlení i pro nás všechny ostatní "normální“ lidi.