Hlavní obsah

NASA zveřejnila působivé hudební motivy. Pocházejí z černých děr

Jak zní černé díry? Jako představa nebe či pekla, píše list The Independent s odkazem na zvuky zveřejněné americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA). Úřad zprostředkoval působivou, byť možná trochu depresivně, až nebezpečně znějící „hudbu“ vygenerovanou z dvojice černých děr. Potřebná původní data zachytila a poskytla rentgenová observatoř Chandra operující na oběžné dráze.

Působivá „hudba“ z černé díry v kupě galaxií v PerseoviVideo: NASA

Článek

Černé díry patří mezi nejpozoruhodnější a nejzáhadnější objekty v kosmu. Křiví světlo i čas a z jejich středu se nedostane ven vůbec nic, ani gravitační vlna.

Vesmírný valčík obřích černých děr skončí srážkou

Věda a školy

Podle nové práce výzkumného střediska Chandra X-ray Center, které pro NASA spravuje organizace Smithsonian Astrophysical Observatory v massachusettském Cambridgi, závisí zvuk daných vesmírných objektů na konkrétní černé díře a také na tom, jak sami posloucháme a jak onen „šum“ vnímáme.

Signály byly syntetizovány do rozsahu lidského sluchu jejich zvětšením o 57 a 58 oktáv nad jejich skutečnou výškou - jsou slyšet až 288biliardkrát více než jejich původní frekvence.

NASA upozorňuje, že populární mylná představa, že ve vesmíru neexistuje vůbec žádný zvuk, vychází ze skutečnosti, že většina prostoru je v podstatě vakuum, které nedisponuje žádným médiem pro šíření zvukových vln.

Převést na slyšitelné frekvence

Nicméně zvuk je jen jedním druhem vln, proto úřad NASA a centrum Chandra X-Ray vytvořily jistý „katalog nebeských sonifikací“, který zahrnuje emise vesmírných objektů pozorovaných ve viditelném světle, rentgenovém záření a dalších částech elektromagnetického spektra - a poté vědci převedli příslušné vzorce na frekvence, které můžeme slyšet.

Sonifikace je technika, kterou se převádějí různá data ve zvukové signály. Sonifikované údaje obecně mohou být - po další vhodné úpravě - přehrávány na většině hudebních nástrojů či zpívány, především je ale lze převést ve zvuk počítačově. V aktuálním případě tedy jde o převod astronomických dat do zvuku.

Některé z dříve uveřejněných sonifikací zahrnují např. „zvuky“ jádra naší galaxie Mléčné dráhy, supernov a mlhovin. Nyní tedy NASA sdílela dvě nové sonifikace černých děr.

Zajímavé zvuky z kupy galaxií

Prvním případem je černá díra v centru 53 milionů světelných let vzdálené galaxie Messier 87 (M87), která se v roce 2019 stala vůbec první „vyfocenou“ černou dírou - zachycena byla pomocí dalekohledu v rámci projektu Event Horizon Telescope (EHT).

Astronomové se po dvou letech pochlubili novým snímkem černé díry

Věda a školy

Sonifikace černé díry Messier 87 zahrnuje pozorování rentgenového záření, vizuálního světla a rádiových vln - a převádí je pak na zvukové vlny, které jsou podle badatelů „překvapivě harmonické a éterické“. Audio/video si můžete přehrát níže.

Takto zní černá díra v srdci galaxie Messier 87Video: NASA

Avšak druhá černá díra (jde o úvodní audio/video u článku - pozn. red.) přináší jiný příběh. Díra v srdci kupy galaxií v souhvězdí Persea se liší od většiny ostatních cílů pro sonifikace, protože je umístěna v oblaku horkého plynu, který kupou prostupuje.

Tato kupa galaxií obsahuje velké množství plynu, které v ní obklopuje stovky, nebo dokonce tisíce galaxií a poskytuje tak potřebné médium pro šíření zvukových vln. Generované vlnění v onom plynu je lépe klasifikovatelné jako „zvuk“ než rentgenové a jiné záření z M87.

Odhalili jsme první planetu mimo Mléčnou dráhu, hlásí vědci NASA

Věda a školy

Navíc již od roku 2003 je podle NASA černá díra ve středu kupy galaxií v Perseovi, tj. asi ve vzdálenosti 240 milionů světelných let, spojována se zvukem. Astronomové už tehdy zjistili, že tlakové vlny vysílané černou dírou způsobily vlnění v horkém plynu, které sice není pro lidské ucho zaznamenatelné, ale dalo by se převést na tón.

Experti tím pádem astronomická data z černé díry, která získali z vesmírné rentgenové observatoře Chandra, zpracovali pomocí sonifikace a převedli do tónů slyšitelných lidským uchem. Naučit se posunout výšku zvuků černé díry z Persea do rozsahu pro lidské receptory sluchu bylo pro NASA a rentgenové centrum Chandra velkou výzvou.

Astronomové detekovali rentgenové záření na planetě Uran

Věda a školy

Ale povedlo se - signály byly následně znovu syntetizovány do rozsahu lidského sluchu jejich zvýšením o 57 a 58 oktáv nad jejich skutečnou výškou při přirozeném vibrování. Vzniklé „melodie” jsou tak nyní slyšet 144 a 288biliardkrát více, než jaká je jejich původní frekvence.

Výběr článků

Načítám