Článek
Obě sondy vyslaly Spojené státy do hlubokého vesmíru v roce 1977, každou jiným směrem. Nejprve 20. srpna Voyager 2 a pak 5. září Voyager 1. Druhý vypuštěný aparát (Voyager 1) se pohybuje vyšší rychlostí, proto je nyní dále od Země než jeho „dvojče“ a do mezihvězdného prostoru se dostal o několik let dříve.
Před rokem vletěla sonda Voyager 2 do mezihvězdného prostoru
Podle JPL se ve Voyageru 2 spustil jeden z autonomních protokolů pro ochranu při výskytu nějakého problému. Voyager 1 a 2 mají naprogramovaných více bezpečnostních postupů, které jim umožňují učinit automaticky kroky k vlastní ochraně, pokud nastanou okolnosti, které mohou vést k jejich poškození.
Vědci se sondou stále komunikují
Experti z laboratoře v Pasadeně podle NASA s Voyagerem 2 stále komunikují a dostávají od něj telemetrické údaje. Jejich analýza ukázala, že se navíc nechtěně spustily dva energeticky náročné systémy, sonda tím pádem překročila mez dostupné energie.
Ochranný software je navržený k automatickému zvládnutí takových událostí a pravděpodobně vypnul vědecká zařízení Voyageru 2, aby se deficit energie srovnal.
Sonda Voyager 2 vletěla před rokem do mezihvězdného prostoru
Inženýrům JPL se podařilo vypnout jeden z energeticky náročných systémů sondy a poté vědecká zařízení znovu zapnout, ale zatím ještě od kosmického zařízení žádná data nedostali. Prověřují proto stav ostatních částí sondy a snaží se obnovit běžný provoz.
Voyager 2 je nyní podle NASA přibližně 18,5 miliardy kilometrů daleko od Země. Při komunikaci rychlostí světla se signál k sondě dostane zhruba za 17 hodin a stejně dlouho trvá, než se vrátí odpověď. Vědci tak musejí čekat kolem 34 hodin, než zjistí, zda jejich povely měly žádoucí účinek.
Přetrvávající vliv Slunce
Obě sondy Voyager se už nacházejí v mezihvězdném prostoru a od našeho planetárního systému se pořád vzdalují. Pomyslnou hranici Sluneční soustavy překonaly, vlivu Slunce nad vlivem jakéhokoli jiného objektu se však ještě dlouho nezbaví, byť jsou v oblasti, kde už solární vítr ustál.
Převažující vliv gravitace Slunce má totiž podle vědců končit až za vnějším okrajem hypotetického Oortova oblaku, který tvoří množství malých objektů.
Šíře Oortova oblaku není přesně známa, ale odhaduje se, že začíná zhruba ve vzdálenosti kolem 1000 astronomických jednotek (AU), tedy téměř 150 miliard kilometrů od Slunce a dosahuje až do 100 000 AU. Jedna AU je vzdálenost Země ke Slunci (tj. cca 150 milionů kilometrů). Voyageru 2 tak teoreticky potrvá ještě 300 let, než se dostane na vnitřní okraj Oortova oblaku, a dalších 30 tisíc let, než z Oortova oblaku vyletí.
Sonda Voyager 2 odhalila na hranici sluneční soustavy vysoké teploty
Na pomyslném předělu, v tzv. heliopauze, sonda každopádně objevila nezvykle vysoké teploty.
