Článek
Výhodou „galaktického GPS” (galactic positioning system) je skutečnost, že vesmírné aparáty, včetně pilotovaných lodí, nejsou při orientaci v kosmickém prostoru závislé na přímém spojení se Zemí, které se může přerušit.
Systém by tak mohl být například nouzovou zálohou pro astronauty. „Pokud by posádka ztratila kontakt se Zemí, měla by u sebe na palubě autonomně fungující navigační systém,” vysvětlil expert NASA Zaven Arzoumanian.
Spoléhat se při navádění pouze na Zemi může být podle vědce problém u misí s lidskou posádkou. V případě ztráty signálu spojujícího jako dlouhé tenké vlákno Zemi se vzdálenou lodí by se astronauti ocitli v nesnadné situaci a jen obtížně by hledali cestu domů, třeba při návratu z Marsu.
Systém lze také využít k navádění sond na oběžnou dráhu kolem měsíců vzdálených planet, místo pouhého průletu kolem zkoumaného tělesa. V současti je prakticky nemožné provádět manévry, které by navigátoři potřebovali k uvedení aparátů na orbitu kolem těles v hlubokém vesmíru. Není totiž možné zjistit polohu kosmických přístrojů s přesností potřebnou ke včasnému zapínání manévrovacích motorů.
To je také jeden z důvodů, proč mnoho ze známých planetárních misí, které NASA provedla, byly jen průlety, byť blízké, kolem planetárních objektů. Příkladem jsou mise sond Voyager.
Americká vesmírná agentura chce u systému galaktické navigace využívat milisekundových pulsarů, neuvěřitelně rychle rotujících neutronových hvězd, které do vesmíru vystřelují rentgenové záření s pravidelností větší než u nejpřesnějších atomových hodin. Podle Arzoumaniana v rámci vývoje zcela nové techniky už byl využit teleskop NICER (Neutron Star Interior Composition Explorer), určený ke zkoumání neutronových hvězd. Od poloviny loňského roku je umístěn na ISS.