Článek
Výsledky studie, za níž stojí americká kosmická agentura NASA, ukázaly, že Scottovo tělo prodělalo v kosmu neobvyklé změny. Nejvíce to bylo vidět na telomerách, jakýchsi ochranných „čepičkách“ na konečcích chromozómů.
Stav telomer je uznávaným měřítkem stárnutí těla, protože s rostoucím věkem se zkracují. Jenže u Scotta Kellyho se při pobytu v kosmu prodloužily, byť i tam stárl stejně jako bratr na Zemi. „Byli jsme překvapeni, to byla první reakce,“ komentovala zjištění Susan Baileyová z Colorado State University.
Na Zemi nastal návrat k normálu
Scottovy telomery se prodloužily ještě jednou, krátce poté, co se vrátil na Zemi. Pak se ale začaly zkracovat. Nyní je má kratší než před startem. Vědci z toho vyvodili, že kosmické lety mohou být spojeny s podmínkami ovlivňujícími věk.
Scottovi se v kosmu změnil tvar očních bulev a vědci u něj zjistili pokles poznávacích schopností. Zvětšila se i tloušťka jeho krční tepny. To může být příznakem kardiovaskulární choroby či rizika mrtvice.
U Scotta se objevily i změny ve střevní flóře a na úrovni genů. Půl roku po návratu však více než 90 procent zjištěných změn zmizelo a jeho tělo bylo už zase v normě. Ty, které zůstaly, se vážou hlavně k imunitnímu systému. K trvalým změnám patřil mj. i pokles některých poznávacích funkcí. Celkově se ukázalo se, že dopady ročního letu v kosmu byly dosti podobné efektům pobytu v náročném prostředí na Zemi.
Práce pro desítky odborníků
„Vzhledem k tomu, že většina biologických proměnných a faktorů lidského zdraví zůstala stabilní nebo se po 340denní vesmírné misi vrátila na původní úroveň, naznačují tyto údaje, že lidské zdraví lze povětšinou udržet během takového setrvání v kosmu,“ tvrdí autoři studie.
Ta je podle Baileyové „nejkomplexnějším pohledem na reakci lidského těla na kosmický let“. Údaje o zdraví bratrů Kellyových zpracovávalo 84 odborníků z 12 univerzit.