NASA: Tahle civilizace spěje ke svému konci

Studii vypracovalo Goddardovo středisko kosmických letů, specializovaná pobočka NASA pro vývoj a provoz bezpilotních vědeckých kosmických těles. V širším kontextu je to pracoviště kombinující vědce a inženýry, specializující se na zvyšování znalostí o Zemi, sluneční soustavě a vesmíru.

Ředitelem jeho newyorské pobočky, Goddardova střediska vesmírných studií, byl čtyřiadvacet let, do loňska, James Hansen. Opustil kariéru experta na těžbu ropy a stal se klimatologem a později ekologickým aktivistou, kterého jeho snahy přesvědčit příslušná místa o nezbytnosti připravit se na globální změny, plynoucí z oteplování planety, několikrát přivedly až do policejní cely.

Nepochybně to byl jeho vliv, co vedlo Goddardovo středisko k zadání a financování studie o tom, kam směřuje naše industriální civilizace. Závěr byl pro NASA jednoznačný: v důsledku neudržitelného využívání zdrojů a rostoucí nerovnosti ve spotřebě míří ke svému zhroucení.

Autoři v úvodu zprávy připomenuli, že varovné studie o temné budoucnosti jsou v naší společnosti vždy přijímány jako kontroverzní a jsou usilovně zpochybňovány, ale historie lidstva ukazuje, že je to opakující se proces. Už mnohokrát se objevila civilizace, která úspěšně rostla a dosáhla obdivuhodné úrovně, ale vždy následovala fáze strmého, byť někdy staletí trvajícího úpadku až k úplnému zhroucení.

NASA pracovala s novým počítačovým interdisciplinárním modelem HANDY (v angličtině příhodný, snadný, šikovný, ze slov Human And Nature DYnamical – dynamika lidstva a přírody). Spolu s experty Goddardova střediska na něm pracovali přírodovědci a so -ciologové americké Národní vědecké nadace a Střediska socioekonomických syntéz. Výsledná zpráva byla přijata k publikaci v odborném magazínu Elsevier journal, Ecological Economics.

„Pád římské říše, zhroucení nejméně tří srovnatelně rozvinutých říší v Indii a Číně, stejně jako v Mezopotámii, je svědectvím o tom, že vyspělé, komplexní, sofistikované a tvořivé civilizace mohou být současně i velice křehké a nestálé,“ píše se ve zprávě.

Vědecký tým na základě dostupných historických dat o dynamice vztahů mezi populací a přírodními zdroji v dobách kolapsu těchto dávných říší vymezil nejvýznamnější faktory, které vysvětlují jejich úpadek. Dospěl k závěru, že rozhodujícími faktory, které mohou determinovat i budoucnost naší současné civilizace, jsou populace, klima, voda, zemědělství a energie.

Tyto faktory mohou v situaci, kdy se jejich vzájemné působení spojí, odstartovat klíčové společenské změny. Jednou z nich je „nápor na zdroje v důsledku napětí v kapacitě životního prostředí“, druhou pak „radikální rozdělení společnosti na bohatou elitu a chudé masy“. Tyto sociální fenomény hrály „klíčovou roli v charakteru kolapsu nebo jeho průběhu“ ve všech studovaných případech „v dějinách za posledních pět tisíc let“.

V současnosti vysoký stupeň ekonomického rozvrstvení přímo souvisí s nadspotřebou zdrojů elitami především z industrializovaných zemí. „Vytvořené materiální hodnoty nejsou rovnoměrně rozdělovány celé společnosti, ale kontrolu nad redistribucí mají jen elity. Masy ‚obyčejné‘ populace, které materiální hodnoty produkují, dostávají pouze jejich menší část, většinou pouze tolik, aby se udržely těsně nad hranicí přežití.“

Studie přináší i protiargument k nadějím, že technologický pokrok a růst produktivity práce svým přínosem tyto kritické situace vyřeší.

„Nové technologické postupy sice mohou vést k růstu efektivity využití přírodních zdrojů, ale současně zvýší jak spotřebu na hlavu, tak míru spotřebovávání zdrojů. Bez toho, aby došlo ke změně také v politice rozdělování, růst spotřeby smaže zvýšenou efektivitu využití zdrojů.“ Ukazuje to vývoj v produktivitě průmyslu i zemědělství za posledních dvě stě let. K jejímu zvýšení došlo především „díky zvýšenému výkonu zdrojů“, a nesporné dramatické zvýšení výnosů za celé období v tom nehrálo rozhodující roli.

Vědci zkoumali různé scénáře vývoje zmíněných kritických faktorů. Vždy však dospěli ke stejnému závěru, že „za stávající situace ve světě bude velmi obtížné vyhnout se kolapsu civilizace“.

První ze scénářů ukázal, že civilizace „se bude jevit dlouhou dobu na udržitelné cestě rozvoje, ale i když bude vycházet z optimálního tempa spotřebovávání zdrojů nepočetnou vrstvou elit, ty nakonec začnou spotřebovávat tak velké množství vytvořených hodnot, že většinová vrstva ‚obyčejné‘ populace bude čelit hladomoru a to může vyústit v pád civilizace“. „Tento typ zhroucení, ve studii označený jako typ L, není spjat se stavem přírody. Je následkem hladomoru z nerovnoměrného rozdělování a z něho vyplývajícího nedostatku pracovní síly,“ zdůrazňuje studie NASA.

Další ze scénářů se soustředil na stupňované využívání zdrojů. „Vyšší míra užívání zdrojů urychluje příchod zhroucení takové civilizace. I když elity budou dlouhodobě žít v přebytku, masy pocítí zhoršení svých životních podmínek dříve. V takovém vývoji dojde k naprostému zhroucení mas, které bude vzápětí následovat kolaps elit.“

V obou krajních scénářích vývoje přináší elitám jejich monopol na rozdělování a užívání vytvářených hodnot časovou výhodu – před zhoubnými projevy kolapsu životního prostředí budou chráněny mnohem déle než většinová „obyčejná“ populace. To elitě umožní „pokračovat v dosavadním životním stylu, v tzv. business as usual, bez ohledu na přicházející katastrofu“.

Právě tento mechanismus podle autorů může být jedním z vhodných vysvětlení, jak „byla historická zhroucení civilizací, například mayské říše, usnadněna elitami, které byly slepé k projevům začínajícího nástupu katastrofy“.

Podle studie se naše civilizace právě té mayské v přístupu elit hodně podobá. „Někteří příslušníci civilizace zvedají varovné hlasy a upozorňují, že systém se ocitá na cestě směřující ke kolapsu, a proto vyzývají ke strukturálním změnám společnosti, které by nás mohly od této cesty odvrátit. Elity a jejich příznivci se však staví proti jakékoli transformaci. Poukazují na to, že zatím není žádné akce třeba, protože dosud je náš růst udržitelný.“

Tým vědců ale zůstává optimistický a upozorňuje, že nejhorší scénář není nevyhnutelný. Vědci jsou nadále přesvědčeni, že odpovídající politika a strukturální změny mohou kolaps naší civilizace odvrátit, nebo mohou dokonce vést ke zvýšení její stability. Předpokladem je ale pochopení dvou hlavních klíčů – prvním je snížení ekonomických nerovností tak, aby došlo ke spravedlivějšímu rozdělování vytvářených hodnot, druhým pak dramatické omezení spotřeby zdrojů příklonem k těm obnovitelným a současným zpomalením nárůstu populace.

„Krach naší technické civilizace je možné odvrátit a populace může dosáhnout rovnováhy, jestliže bude snížena míra spotřeby přírodních zdrojů na skutečně udržitelnou úroveň. Předpokladem je však rozdělování zdrojů spravedlivým způsobem,“ shrnuje studie NASA.

Závěry, k nimž vědci došli, jsou sice postaveny na analýze civilizací na nesrovnatelně nižším stupni vývoje, přesněji na jiné úrovni, přesto jsou ale jednoznačné. Existuje řada jiných vědeckých prací vycházejících z empirických údajů „mladšího“ data, které ukazují v podstatě stejné perspektivy.

Souběh potravinové, energetické a vodní krize může vyvolat „dokonalou bouři“ už během nadcházejících patnácti let.

Ale naše elity stále nevidí naléhavost situace.