NASA pominula drsné výroky šéfa Roskosmosu o „shození“ ISS na Evropu či USA

NASA v novináři vyžádané reakci na Rogozinovo rozhořčení nad americkými sankcemi pouze uvedla, že nadále spolupracuje se všemi svými mezinárodními partnery, včetně Roskosmosu, na pokračujícím bezpečném provozu Mezinárodní vesmírné stanice.

„Nová opatření pro kontrolu vývozu budou i nadále umožňovat civilní vesmírné operace mezi USA a Ruskem. Neplánují se žádné změny v podpoře agentury pro nynější operace jak na oběžné dráze, tak na Zemi,” uvedla americká vesmírná agentura v prohlášení.

Vyjádření NASA Rogozin na Twitteru později kvitoval, záležet ale podle něj stejně bude na amerických sankcích...

Rogozin nejprve minulý týden ve čtvrtek na Twitteru odsoudil nová omezení vývozu špičkových technologií do Ruska, která mají podle amerického prezidenta Joea Bidena zhoršit ruský letecký a kosmický průmysl, včetně vesmírného programu.

„Chcete zničit naši spolupráci na Mezinárodní vesmírné stanici?” tázal se Rogozin v sérii vzkazů. Poznamenal také, že řízení oběžné dráhy vesmírné stanice tak, aby zůstala v bezpečné výšce, provádějí motory ruské nákladní lodě připojené k ISS.

„Pokud zablokujete spolupráci s námi, kdo pak zachrání ISS před nekontrolovaným sestupem z oběžné dráhy a následným pádem na území Spojených států nebo Evropy?” napsal výhrůžně Rogozin.

„Existuje také scénář, že 500tunový objekt spadne na Indii nebo Čínu. Chcete je touto vyhlídkou ohrozit? ISS nelétá nad Ruskem, takže všechna rizika jsou na vaší straně,” poznamenal.

Svou sérii vzkazů na Twitteru uzavřel Rogozin výzvou americké vládě, aby se zřekla toho, co v narážce na degenerativní onemocnění mozku označil jako „alzheimerovské sankce”.

Rogozin však hned ve dvou bodech nemluví pravdu. ISS totiž nad Ruskem létá. „ISS létá na dráze se sklonem 51,6° vůči rovníku. To znamená, že přelétává nad územím planety mezi 51,6° severní a jižní šířky. V této oblasti leží i ruské území,” uvedl Dušan Majer z webu Kosmonautix.cz pro stanici ČT24.

„Není také pravda, že dráhu ISS mohou měnit pouze motory na lodích Progress či na ruských modulech stanice. Je sice pravda, že se k tomu ve většině případů využívají, ovšem monopol nemají,” dodal Majer.

Rogozin tedy poněkud opomněl i skutečnost, že nákladní loď americké společnosti Northrop Grumman, která na orbitálním komplexu přistála 21. února, má kromě přepravení nákladu za úkol provést své první zvýšení dráhy stanice. Tento krok by mohl nakonec znamenat, že tuto schopnost budou mít i americké lodě, připomněl portál Space.com.

Navzdory Rogozinově vyhrocené rétorice se nicméně zdá, že dlouholetá americko-ruská spolupráce na palubě orbitální výzkumné stanice zůstává na pevných základech.

A to i v době, kdy se napětí mezi oběma zeměmi vystupňovalo kvůli ruské invazi na Ukrajinu.

Na ISS, která obíhá ve výšce asi 400 kilometrů nad Zemí, v současné době pobývá posádka složená ze čtyř Američanů, dvou Rusů a jednoho německého astronauta. Velitelem ISS je ruský kosmonaut Anton Škaplerov, ironií osudu Rus původně ukrajinské národnosti, narozený v Sevastopolu.

Podle NASA členové Expedice 66, jak je současná sedmičlenná posádka označená, strávili pátek studiem toho, jak mikrogravitace ovlivňuje kožní buňky a genetiku rostlin, a také toho, jak efektivněji cvičit ve stavu beztíže.

„Nikdo nechce ‚politickým manévrováním' ohrozit životy astronautů a kosmonautů,” řekl podle serveru Science Alert agentuře AFP John Logsdon, profesor a vesmírný analytik z americké Univerzity George Washingtona.

„Provoz ISS společně zajišťují Spojené státy (prostřednictvím NASA), Rusko (Roskosmos), Evropa (ESA), Japonsko (JAXA) a Kanada (CSA). Financování provozu ISS je aktuálně smluvně dohodnuto do roku 2024. Rusko prostřednictvím Rogozina na začátku válečného konfliktu potvrdilo, že tento závazek dodrží. Později však tedy byla další spolupráce slovy téhož muže neoficiálně zpochybněna a odmítnuta,” shrnul předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti Milan Halousek.

Možnost, že by Rusové z projektu ISS odešli a přenechali by celou stanici zbývajícím čtyřem partnerům – USA, Evropě, Kanadě a Japonsku –, je podle Halouska velice nepravděpodobná.

„Nelze předpokládat, že by Roskosmos nechal svoji část stanice, včetně například nových modulů Nauka a Pričal, k dispozici ostatním,” uvedl v sobotu.

V případě fatální roztržky mezi partnery se tak podle něj jako nejpravděpodobnější jeví varianta rozdělení ISS na dvě samostatné menší orbitální stanice.

Rozdělení stanice na ruskou a mezinárodní (americkou) část prakticky možné je, avšak jak Halousek upozornil, samostatná funkčnost dvou samostatných stanic by byla asi hodně komplikovaná.

„Mezinárodní segment disponuje drtivou většinou energetických zdrojů ISS. Ruský segment slouží především k udržování ISS na potřebné dráze pomocí motorů ruských modulů a vždy připojené, minimálně jedné kosmické lodi Progress. Úpravy dráhy mezinárodní části ISS by ale bylo možné provádět právě i motory připojených nákladních lodí Cygnus (společnost Northrop Grumman) a Dragon (SpaceX),” pokračoval tuzemský odborník.

„Ruský segment by po případném rozdělení ISS zůstal takřka bez zdrojů energie. Rusko by se nemohlo nadále spoléhat na přesnou stabilizaci své stanice na oběžné dráze, protože potřebné silové gyroskopy, které tuto činnost vykonávají, jsou na mezinárodním segmentu ISS,” vysvětlil Halousek.

„Pokud tedy shrneme všechny výše uvedené informace, je možné odhadovat, že po rozdělení ISS na dvě samostatné orbitální stanice by americký/mezinárodní segment byl pravděpodobně i nadále provozuschopný, ruský nikoli,” dodal.

Rogozin zároveň oznámil, že Roskosmos kvůli sankcím přerušil spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.

„V reakci na sankce EU proti našim společnostem přerušuje Roskosmos spolupráci s evropskými partnery na vesmírných startech z Kourou a stahuje své technické zaměstnance z Francouzské Guyany,” informoval Rogozin v příspěvku, který zveřejnil na svém kanálu Telegram a také na Twitteru.

Na ruských nosičích jsou odsud vypouštěny kupříkladu družice Evropského navigačního systému Galileo. Další dvě družice měl ruský sojuz z Kourou vynést již 6. dubna.

K tomuto startu podle Halouska pravděpodobně nedojde a bude potřeba řešit převod startu družic na jiný nosič, třeba na evropskou raketu Ariane 5, která tyto družice vynášela dříve.

Co se týká další spolupráce na poli pilotované a nepilotované kosmonautiky, lze podle Halouska předpokládat, že např. rusko-evropská mise ExoMars2022 bude buď úplně zrušena, nebo odsunuta na případný start v některém z pozdějších přeletových oken k Marsu – ta přicházejí zhruba po 26 měsících.

„Z vědeckého pohledu by nejlepší variantou bylo misi k Marsu vyslat v plánovaném, letošním termínu, protože vše je téměř na 100 procent připravené a náklady do mise ExoMars2022 vložené všemi partnery jsou mimořádně vysoké. Podle vyjádření generálního ředitele ESA Josefa Aschbachera z 25. února spolupráce na programu zatím pokračuje,” sdělil Halousek.

Tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan doplnil, že nyní v pondělí by měla vedení Roskosmosu a ESA jednat o budoucnosti společné mise ExoMars.

Co se týká plánovaného budoucího osudu ISS, tak úřad NASA se chystá nechat Mezinárodní vesmírnou stanici shořet v atmosféře.

Tato zpráva přišla před několika týdny poté, co Bidenova administrativa uvedla, že se zavázala prodloužit činnost ISS až do roku 2030.

První částí ukončení jejího provozu bude využití stárnoucího trupu jako platformy pro testování modulů, které soukromé společnosti využijí k výstavbě vlastních vesmírných stanic.

Práce na ISS budou podle agentury Reuters do roku 2030 pokračovat jako obvykle, ale od roku 2026 bude stanice moci postupně ztrácet výšku.

Mezi červnem a listopadem 2030 u stanice přistanou tři další nákladní lodě bez posádky a pomocí svých motorů ji budou zpomalovat.

Až stanice dosáhne výšky 280 kilometrů, překročí „bod, odkud není návratu” a odkud se nebude moci vrátit na bezpečnou oběžnou dráhu.

Poté vstoupí do zemské atmosféry, kde její větší část shoří, a zbývající části spadnou na zemský povrch. NASA plánuje načasovat sestup stanice tak, aby se zbývající části zřítily v nejodlehlejší části jižního Pacifiku.