Článek
Druhá planeta naší sluneční soustavy, která je pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy, se pro kolonizaci hodí, protože na ní panují příznivé podmínky.
„Horní atmosféra Venuše je docela přátelský cíl. Myslíme si, že to není o nic horší plán než v případě průzkumných misí na Mars,“ podotkl Dalea Arneye z NASA, který je jedním z tvůrců studie.
Venuše má ze všech terestrických planet (Planeta složená hlavně z křemičitanových hornin. Takové planety jsou výrazně podobné Zemi, název je odvozen z latinského „terra“ - země.) nejhustší atmosféru, tvořena je převážně z oxidu uhličitého. Tlak na povrchu je více než 90krát vyšší než na Zemi. A právě proto počítá plán NASA s využitím vzducholodí.
Ve výšce zhruba 50 kilometrů nad povrchem, kde by se obří koráby nebes pohybovaly, totiž panují podmínky blížící se těm na Zemi. Zatímco na Marsu se teploty pohybují okolo -60 °C, v horní atmosféře Venuše to je okolo 75 °C.
Na rudé planetě je navíc také 40krát silnější radiace. Přístroje udržující životní funkce na palubě si jsou tak schopny poradit s prostředím Venuše daleko lépe než v případě Marsu, tvrdí vědci.
Blíže než Mars
Velmi důležitým faktorem, který hovoří pro tento ambiciózní plán, je také vzdálenost od Země. Zatímco cesta na Venuši a zpět by trvala zhruba 400 dní, tedy zhruba jen rok a jeden měsíc, na misi na Mars by bylo potřeba až 900 dní. To se logicky dramaticky promítne také do finančních nákladů na celou výpravu.
Plány NASA, které jsou však v současnosti spíše pouhou studií, počítají postupně s pěti misemi na Venuši.
V první by byl pouze proveden robotický průzkum, v další by již následoval pilotovaný průzkum na oběžné dráze planety, poté by si astronauti vyzkoušeli i zhruba měsíční pobyt v atmosféře.
Pokud by všechny testy dopadly dobře, nic by již nebránilo tomu, vytvořit v atmosféře miniaturní kolonii vzducholodí. Po jednom roce by se pak ve finální fázi zrodilo na Venuši vzdušné město, plánují vědci.
S přistáním se na Venuši nepočítá
A právě v posledních dvou fázích se již počítá s nasazením speciálních vzducholodí. Vzdušný kolos by měl mít 130 metrů na délku a 34 metrů na výšku. Do atmosféry by se přitom stroj snášel pouze ve formě obří kapsle s posádkou a obří héliové nádrže by se nafoukly až v atmosféře, kde by vzducholoď zakotvila.
Tento přepravní prostředek by měl být energeticky nezávislý. Na vrchním plášti by totiž byly solární panely o ploše přesahující tisíc metrů čtverečních. Soběstačný musí být podle autorů celý systém také v dalších ohledech, protože přistání na povrchu Venuše je s ohledem na tamní podmínky prakticky nemožné.
Přestože je pravděpodobnost na kolonizaci Venuše podle Arneye minimálně stejně pravděpodobná jako v případě skloňovanějšího Marsu, zatím není možné hovořit o žádném konkrétním datu. „Je před námi ještě pořádný kus práce,“ uzavřel Arney.