Náš nový pražský institut zaplňuje mezery v diagnostice dětí, říká ředitelka Terapeutického centra Modré dveře

„Základním pilířem institutu je pedagogicko-psychologické poradenství s důrazem na rodinný systém,“ uvedla psycholožka a diagnostička Kateřina Halfarová, výkonná ředitelka Institutu psychoterapie a poradenství.

„Rodinám poskytujeme také možnost rodinného poradenství a psychoterapie, včetně možnosti individuální a párové psychoterapie. Ve všech formách poradenství pracujeme v širším kontextu, jsou pro nás tedy podstatné i služby pro školy a školská zařízení. Těm nabízíme odborné poradenství, vzdělávací kurzy či diagnostiku třídního klimatu,“ doplnila.

Modré dveře založila Kateřina Siveková se svým manželem v roce 2010. „Zkušenosti z oblasti neziskového sektoru jsem v minulosti již měla, šlo mimo jiné o rodičovské centrum,“ popsala Novinkám. „Lidé se na mě díky mé terapeutické odbornosti obraceli s různými obtížemi v jejich životech, z nichž ty vážné kvůli nedostatečnému pokrytí těchto služeb v regionu dopadaly velmi smutně.“

„Organizace, které v takových situacích pomáhají, byly daleko. Když byl člověk v krizi, znamenalo to, že musí dojet do Bohnic do Centrální krizové intervence, což pro člověka v krizi vůbec není možné. A tak vznikla první myšlenka, že by bylo fajn, kdyby tady byla organizace, která by potřebným lidem pomáhala,“ vysvětlila.

Shánění finančních prostředků nebylo jednoduché. „Objekt v Kostelci jsme s manželem zakoupili a zrekonstruovali z vlastních zdrojů. Ta myšlenka pro nás byla velmi přirozená, protože nevidíme jiný smysl v penězích, než je zužitkovat tímto způsobem.“

Dle vlastních slov si Kateřina Siveková nedovede představit, že by jim stát dal 20-30 miliónů na zřízení takovéto organizace. Další shánění peněz na mzdy bylo nesmírně obtížné, protože ještě v roce 2012 žili z měsíce na měsíc. Do Kostelce ale již dlouhodobě jezdí na terapie či diagnostiku i lidé z Liberce nebo i Pražané, kterým hlavní město poskytuje mnoho nabídek.

Kateřina Siveková: Naše organizace nabízí komplexní služby. Slovo komplexnost však pro nás není žádná fráze, ale jedna z organizačních hodnot. Vidíme klienta v jeho celistvosti. To znamená, že k nám přijde klient, který má dejme tomu duševní onemocnění a vidíme, že tam může být problém i s rodinou, se školou, zaměstnavatelem či s financemi.

Siveková: Jsme schopni mu nabídnout rodinnou terapii, finanční poradenství, pomoc s ubytováním a bydlením, pomoc s komunikací klienta se zaměstnavatelem, nebo mu pomoci získat pracovní dovednosti a návyky, aby mohl zpátky do práce nebo do školy. Jako jedna z mála organizací pracujeme na všech jeho oblastech.

Siveková: Děláme psychoterapii i v terénu, což je aktivita v naší zemi velmi neobvyklá. Vyjedeme za lidmi do jejich rodin. To se děje tehdy, když je někdo imobilní, má závažné onkologické či jiné onemocnění, které mu brání vyjet za ambulantní službou.

Dalším projektem Modrých dveří je již zmíněný Institut psychoterapie a poradenství v Praze-Hostivaři. Má také zaplnit mezeru v systému školského poradenství, otvírá problematiku v školském systému.

Kateřina Halfarová: V současné době se čekací doba na objednání do Pedagogicko-psychologické poradny pohybuje v řádu týdnů. Tento fakt je pro nás nemyslitelný. Čekání na vyšetření prohlubuje jak výchovné a výukové obtíže dítěte, tak oslabuje rodinu. Mnohdy se přidružují další obtíže, které vznikají na základě neřešení počátečních problémů.

Například jsme se setkali s rodinou, která čekala na vyšetření dítěte jeden měsíc a v tu dobu žila v nejistotách jak ve vztahu ke škole, tak sama k sobě. Nezodpovězené otázky vygradovaly v onemocnění syna týden před vyšetřením.

Pro nás je klíčové poskytnout intervenci celé rodině co nejdříve, neboť zastáváme názor, že čím dříve je výuková i výchovná intervence poskytnuta, tím snadněji a efektivněji se rodina podpoří v jejich funkcích.

Při řešení výchovných a výukových problémů dítěte je třeba pracovat s celou rodinou. Po absolvované konzultaci u odborníka v klasické poradně dítě většinou dostává různá cvičení pro kompenzaci svých obtíží. Rodina je tak sekundárně zatěžována následnými nácviky, cvičením tak, aby se tyto obtíže kompenzovaly. Rodiče navíc řeší, jak skloubit cvičení od odborníka s běžným chodem rodiny.

Není tak neobvyklé, že si rodiče musí brát volno ze zaměstnání, aby s dítětem mohli pracovat. Pokud má rodina další děti, tak se často stává, že práce s jedním dítětem začíná převažovat nad péčí o rodinu jako celek. Může se přihodit, že sourozenci tento stav snášejí hůř než samotné dítě s problémem. U nás pracujeme i se sourozenci dětí, které k nám docházejí.

Halfarová: V současnosti stále vzniká poměrně hodně soukromých škol, které svou filozofii staví na odlišných formách vzdělávání, než je hlavní proud. Děti docházející do těchto škol se rozvíjejí v odlišných kompetencích. Některé z nich získávají později, jiné dříve.

Příkladem je dítě, které chodí do alternativní školy a učí se číst a psát třeba později, než je standardní. Pokud dítě ještě nečte v 1. třídě klasické školy, tak se to pravděpodobně nazve problémem, a dítě bude odesláno na odborné vyšetření. Standardizovaná diagnostika testuje písemný a čtený projev dítěte. Je tedy velká pravděpodobnost, že diagnostika u dítěte z alternativní školy vyjde odlišně i přesto, že jeho intelektové schopnosti jsou v normě.

S tímto výstupem v Česku vůbec neumíme pracovat. Jeden z úkolů našeho institutu je doplnit tuto mezeru v oblasti školství a pedagogicko-psychologického poradenství a nabídnout poradenské služby i rodinám, které se do klasické poradny obávají přijít.

Halfarová: Současné pedagogicko-psychologické poradny jsou přetíženy, klienti dlouho čekají na konzultaci nebo diagnostiku. Kapacity pro péči o dítě a rodinu bývají nedostatečně rozvinuty. Pro řešení obtíží nestačí jen diagnostika. Řešení výchovných a výukových obtíží je dlouhodobý proces celé rodiny a školy, ve kterém má poradce být průvodcem.

Další problém je strnulost klasického proudu vzdělávání a poradenství i ve vztahu k alternativním školám a rodinám vyučujících své děti v domácím prostředí. I děti z těchto odlišných forem vzdělávání mají možnost využít poradenství, které respektuje jejich vývoj a volbu vzdělávacího modelu. Zde chybí metodika pro poradce, kteří pracují s těmito rodinami.

V rámci pedagogicko-psychologické diagnostiky respektujeme nejen standardy kvality, ale především individuální odlišnosti každého dítěte. Naše diagnostika nespočívá pouze ve vyplnění několika testů a představení hodnot grafů rodičům. Je zaměřená přímo na dítě, které žije v konkrétní rodině, chodí do konkrétní školy a žije na konkrétním místě.

Halfarová: Institut psychoterapie a poradenství nabízí služby, které může využívat nejen celá rodina, ale i každý její člen. Nabízíme rovněž rodinné a párové poradenství a psychoterapii.

Jednou z našich služeb je také koučování. Na koučování může dorazit jak manažer, tak matka na rodičovské dovolené. Pokud se v rámci koučování ukáže, že vhodnější by pro daného klienta byla například terapie nebo poradenství, může tuto službu využít také v našem institutu. Klient může docházet na koučování v rámci svých pracovních věcí a osobnostním otázkám se věnuje v rámci psychoterapie.

Příkladem může být žena v roli manažerky využívající službu koučování. Přichází s tím, že ji práce baví a chce se dále rozvíjet v pracovní oblasti. Během koučování se ukáže, že se jí rozpadá rodina, že má problémy s výchovou dětí, a že to zasahuje do manažerské oblasti. V tu chvíli máme možnost nabídnout i rodinné poradenství, případně párové a pedagogicko-psychologické poradenství.

Siveková: Další ze specifických věcí je provázení rodin v rozvodovém řízení. Rozvodem si dnes statisticky prochází téměř každá druhá rodina. Nesouhlasím s tvrzením, že je to normální. Normální je to pouze statisticky. Nic normalizovaného na tom není, děti i rodiče se trápí úplně stejně. Provázení by mělo být usnadněním všech cest okolo rozvodu.

Jde především o podporu v rovině komunikace. Kvůli rozvodu se komunikace mění, my jsme tady od toho, abychom rodinu provedli i touto změnou, a umožnili každému najít své místo. Nejčastější otázky se týkají například toho, jak s dítětem komunikovat, co vše mu sdělovat, jakou formou, co se smutkem nebo jak domlouvat střídavou péči.

Halfarová: Základem pro všechny je vhodná a včasná diagnostika. Například na diagnostiku z oblasti poruch autistického spektra se obvykle čeká i půl roku, tři čtvrtě roku. Mezi nejčastěji řešené problémy s chováním patří hyperaktivita, nesoustředěnost při výuce, porucha pozornosti či koncentrace.

Krom obtíží s chováním u dětí řešíme obtíže v komunikaci mezi školou a rodinou. Ta se často objevuje jako následek při prvních obtížích dítěte při jeho vzdělávání. Například dítě vyrušuje při vyučování, následně přichází sankce ze strany školy jako reakce na chování dítěte, rodina čeká na vyšetření v poradně.

Obtíže i sankce přetrvávají, mnohdy se zhoršují kvůli oslabení rodiny. Rodina si klade základní otázku, zda za to dítě může nebo nemůže, a co s tím mohou dělat. Rodiče se snaží se situací něco udělat, mnohdy neví co. Někdy svoje nelibé emoce pramenící z nejistoty nasměrují vůči škole, ale bohužel často vůči dítěti nebo sami proti sobě.

Siveková: Ano, stačí si představit šikanu. Většinou pak dojde k somatizaci nebo k nějakým autoagresivním či agresivním způsobům chování…

Siveková: V okamžiku, kdy šikanu detekujeme, se to snažíme řešit s danou školou, s ředitelem, případně s třídním učitelem. Stane se, že škola nebo pedagog odmítnou, že jde o tento případ, označí šikanovaného jedince nikoli za oběť, ale za agresora. I v dnešní době některé školy se šikanou neumí zacházet, a často to končí odchodem oběti. To je to nejhorší, co se pro oběť šikany může udělat. Potvrdí se tím, že agresor to může dělat dál.

Halfarová: Když dítě nemá žádné limity, logicky s ním má učitel problémy. Není snadné hned určit, jestli je problém v rodině, nebo ve škole.

Siveková: Při léčbě drogové závislosti jde o mnoho faktorů, které se navzájem prolínají – osobnost závislého, jeho zázemí, motivace... Poslední dobou narůstají potíže se závislostním chováním na elektronických mediích, například na počítačích, telefonech, tabletech. Tato závislost se objevuje stále častěji i u menších dětí.

Siveková: Rodiče nejsou odborníci, ale vidí, že dítě neplní úkoly, pořád je na telefonu a neví, co s tím mají dělat. První krok je pojmenovat problém. Poté lze pracovat na tom, co se s tím dá dělat. Mnohdy jde o změnu v přístupu a chování u samotných rodičů, neb se ukazuje, že závislost na počítačích či telefonu byla jenom vyvrcholením vztahových potíží. Což občas naráží na všeobecný princip „já nejsem rozbitý, ale mé dítě ano“.

Když je jeden v rodině označený za toho, kdo má problém, přistupujeme k tomu tak, že jde o problém celého rodinného systému často až s přesahem k zaměstnavateli či škole, někdy až do sousedských vztahů. Prvotním problémem je přijetí faktu, že se to týká různou měrou všech.

Velmi obtížnou problematikou je zneužívání či týrání dětí. A svá specifika to má v regionu, kde se rodiny navzájem dobře znají. Když se objeví domácí násilí nebo sexuální zneužívání, zapojuje se policie, a je to velmi náročný proces, administrativně a především emočně.

Náš systém se moc neumí chovat k oběti citlivě. Tento fakt odrazuje mnoho možných oznamovatelů zneužívání či domácího násilí, v Modrých dveřích preferujeme potřeby oběti.

Siveková: Určitě, ale běžně jako rodiče děláme chyby ve výchově. Ještě nikdo nikdy nevymyslel žádný návod na správného rodiče, naštěstí. Když máme dětí pět, musíme ke každému přistupovat jinak, a kdo si rodičovstvím prošel, ví, že je důležité vymezení hranic tak, aby nebyly ani těsné, ale ani bezhraniční.

Siveková: I přesto, že financování našich služeb je nesmírně náročné, se domnívám, že naše služby jsou potřebné a přínosné nejen pro naše klienty, ale také pro celou společnost. Chtěla bych tak poděkovat celému našemu odbornému týmu i klientům.

A bezesporu velké poděkování a úcta patří také všem, co nám s naším fungováním pomáhají.