Národ, který si neváží svých učitelů, si nebude moci vážit sám sebe, říká Eduard Palíšek

Jako technologická společnost již dnes vidíme, kam postupuje vývoj a že je potřeba na něj systematicky připravovat i budoucí generace. Proto se věnujeme podpoře škol a akademických institucí na několika úrovních.

Již více než 20 let organizujeme soutěž Cena Wernera von Siemense – do posledního ročníku se přihlásil rekordní počet kvalitních diplomových a dizertačních prací. Soutěž jsme rozšířili také o podporu mladých výzkumných týmů a pedagogů. Chceme tím vyjádřit, že pedagogickou práci považujeme za velmi důležitou pro budoucnost národa.

Neupřednostňujeme jen jednu oblast, do soutěže jsou zahrnuty práce nejen z technických, ale i z přírodovědných oborů, podporujeme také ženy v oblasti výzkumu a studenty, kteří při studiu museli překonat velké překážky, například závažné onemocnění.

Zahájili jsme také program podpory vysokoškolských profesorů formou takzvaných endowed chairs na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně, Vysoké škole báňské-Technické univerzitě Ostrava (VŠB-TUO) a Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v Praze.

Podporujeme pedagogy, kteří aktivně a nápaditě pracují s mladou generací a přinášejí nové myšlenky. Tato forma spolupráce umožňuje pedagogům, kteří jsou do ní zapojeni, aby se sami mohli vzdělávat v nových technických oblastech. Jejich prostřednictvím poté oslovujeme studenty a akademickou obec s tématy, která vnímáme jako důležitá.

Nezaměřujeme se však jenom na vysoké školy, dlouhodobě spolupracujeme s řadou středních škol po celé ČR – tam se snažíme motivovat mladé k zájmu o techniku a přírodní vědy. Poskytujeme i stáže a praxe, vedení absolventských prací, stipendia, organizujeme i studentské soutěže.

V současné době také na vybraných univerzitách pomáháme zavést nově koncipovaný studijní obor, zaměřený na oblast internetu věcí (IoT), big data, smart data. (Internet věcí znamená propojení vestavěných zařízení s internetem, díky tomu lze přes internet obsluhovat nástroje jako chytré budovy – pozn. red.)

V rámci toho se kromě získání teoretických znalostí studenti naučí, jak díky moderní IoT platformě MindSphere připojovat fyzická zařízení do cloudového systému, jak data sbírat a jak díky analytickým nástrojům získat z velkých dat data chytrá. Naučí se programovat vlastní aplikace. To pomůže nejen k posílení znalostí v této rychle se rozvíjející oblasti, ale může to rovněž podpořit vznik nových start-upů.

Spolupráce škol a firem je nutná, abychom si jako země dokázali udržet konkurenceschopnost a využít potenciál nastupující čtvrté průmyslové revoluce. Praktické zkušenosti jsou pro studenty důležité. Podepsaný papír, že v té či oné firmě byli, rozhodně nestačí.

Kromě toho, že studentům umožňujeme absolvovat praxi v závodech, jsme otevřeli dvě studentské kanceláře v Brně a v Ostravě, které jsou v blízkosti tamních univerzit. Studenti v nich pracují pod vedením zkušených odborníků na reálných úkolech a řeší skutečné problémy z praxe. Po zaškolení již pracují na zadaných úlohách samostatně.

Dobrým místem pro studentské praxe by se také mohly stát takzvané testbedy, které se v rámci Národního centra pro Průmysl 4.0 budují na ČVUT, VUT a VŠB TUO. První takový testbed lze již vidět na Českém institutu informatiky, kybernetiky a robotiky (CIIRC) ČVUT v Praze.

Jde o testovací prostředí, nebo chcete-li laboratoř, vybavené hardwarem a softwarem podle koncepce Průmyslu 4.0, v níž si školy, studenti a firmy mohou v praxi zkoušet nejnovější digitální technologie a vést dialog o jejich budoucí využitelnosti. Do budoucna chceme podpořit vybudování testbedů také na Západočeské univerzitě v Plzni a Technické univerzitě Liberec.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že české vzdělávání není na špatné úrovni. To ale neznamená, že není co zlepšovat. Mnoho podnikatelů mluví o tom, jak je spolupráce s vysokými školami složitá. Dlouhou dobu se na toto téma prakticky nevedla konstruktivní debata. Řada průmyslových podniků jen kritizovala kvalitu univerzit a říkala, že absolventi jsou nepoužitelní, nemají základní vědomosti.

Podle mě to je velké nepochopení toho, že se svět mění. Jestliže na základě svých letitých zkušeností posuzujeme někoho, kdo opouští školu dnes, pak je velmi pravděpodobné, že ho budeme posuzovat nesprávně, protože dnešnímu absolventovi mohou některé věci, které my považujeme za důležité, unikat, na druhou stranu ale zná a umí věci, o nichž naše generace ví velmi málo.

Proto si myslím, že je zásadní, aby se firmy na výukovém procesu mnohem více podílely. Budování vztahů mezi akademickou a podnikatelskou sférou je dlouhodobý proces, který musí být založen na důvěře a vzájemném pochopení.

Jsem jednoznačně pro, matematika je univerzální řečí vědy. Formuje lidské myšlení, je to i klíč k mnoha vědeckým oborům. Bez ní nelze vědu realizovat, matematika podporuje schopnost logicky přemýšlet a vidět věci v souvislostech. Stále důležitější je role multioborového vzdělávání, zde je matematika základem, na kterém lze vazby mezi obory rozvíjet.

Tento předmět však není jedinou oblastí, která je pro technické a přírodovědné obory důležitá – stejně nezbytné je kvalitní jazykové vzdělávání a schopnost komunikovat a pracovat s informacemi.

Rozhodně bychom ale neměli zapomínat i na kvalitní humanitní vzdělávání. Role učitelů je pro budoucnost klíčová. Nové výzvy, vyvolané čtvrtou průmyslovou revolucí, přinesou také velkou poptávku po dalších společenskovědních oborech. Navíc v prostředí mezioborového vzdělávání může být inspirativní transpozice poznatků z jednoho oboru do druhého.

To vše bude klást velké nároky na pedagogy. Proto je třeba na jedné straně zvýšit atraktivitu a prestiž pedagogické práce, na druhé straně je třeba dbát na to, aby se znalosti pedagogů neustále „aktualizovaly“ třeba formou atestací tak, aby odpovídaly vývoji v daném oboru.

Oblast vzdělávání tudíž nutně potřebuje více správně alokovaných finančních prostředků. ČR je v žebříčku zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) čtvrtá od konce, co se týká výdajů na školství.

Za zásadní považuji celkový restart českého vzdělávání. Podívejme se na to, jak se chováme k lidem, kteří připravují budoucí generace, tedy k učitelům. Národ, který si neváží pedagogů, si nebude moci vážit sám sebe.

Kantoři bohužel musejí ztrácet čas množstvím nepedagogické činnosti a výuka je až na posledním místě. Preferují se nekoncepční projekty, kvůli nešťastnému způsobu implementace inkluze, která je sama o sobě určitě krokem správným směrem, se navíc ještě zvýšila zátěž učitelů a administrativa. Pro společné vzdělávání ale musí být vytvořeny správné podmínky: například třída s menším počtem žáků, kvalifikovaný asistent...

A to otevírá další velký problém našeho školství, a to je způsob financování škol takzvaně na žáka. Školy jsou nuceny udržovat na studiu i ty studenty, kteří studijní předpoklady nemají, což se zpravidla projeví až při nezvládnutí maturity. Celý systém se tak výrazně deformuje a vede mnohdy ke snižování nároků na znalosti.

Až 60 procent dětí, které dnes navštěvují základní školy, bude pracovat v oborech, které dnes ještě neexistují. Mohlo by se zdát, že tento problém mají vyřešit univerzity, jenže začátek řešení by měl být už na základních školách. Zde mnohdy vzniká ona potíž s matematikou.

Dětem je vlastní objevovat, ve školách se tato přirozená touha spíše tlumí. Nemají-li silný základ v matematice, tak jim v dalším studiu není nic platné, že chápou principy látky ve fyzice, mechanice, statistice. Pokud se kvůli neznalosti matematiky nedopracují k výsledku, dostanou špatnou známku, přestože podstatu řešeného problému chápou, což je demotivuje a odrazuje od studia technických a přírodovědných oborů.

Dochází k tomu, že se v prvních ročnících střední školy musí žáci doučovat látku z té základní. A vysoké školy s tím mají podobné zkušenosti, musejí studenty v prvním semestru doučovat středoškolskou látku.

Manuální zručnost a fyzická dovednost je v pořádku, bude důležitá i v dalších desetiletích. Co ale pokulhává, je zavádění oborů důležitých pro budoucnost jako kybernetika a robotika. Takže by se vedle tradičních oblastí měly pokud možno v ještě větší míře rozvíjet digitální kompetence. Práce s Wordem, Excelem a PowerPointem se musí stát součástí základní digitální gramotnosti, nikoliv odbornou specializací.

Stejně tak by měla být součástí digitální gramotnosti schopnost programovat v některém z programovacích jazyků. A to vše již na základních školách. Pak bude možné reagovat na nové digitální výzvy studiem virtualizačních technologií, simulací, analýzy dat či umělé inteligence.

Ano, problém nicméně je, že vzhledem ke změnám, vyvolaným nástupem Průmyslu 4.0 a tím ke změně výrobních paradigmat, nelze dnes úplně přesně říct, jaké profese budou v budoucnu potřeba. Důležité je proto vzdělávání v širokém spektru mezioborových oblastí. Jak efektivně organizovat vzdělávání v dělnických profesích bychom se mohli učit z duálního systému výuky, který v západní Evropě dobře funguje.

Zjednodušeně řečeno – teorie se učí ve škole a praxe probíhá ve firmách, to v ČR kvůli byrokracii a legislativě bohužel zatím moc nefunguje.

Pro žáky je skutečně nutné slyšet nikoli „pojďme si na něco hrát“, ale „pojďme si vyzkoušet, jak to funguje v praxi“. Tento přístup pomůže dětem zjistit, jaká profese je baví a hodí se pro ně, a která nikoli. Je lepší, než aby to zjistily až po skončení střední školy, natož po vysoké.

Průmysl 4.0 je nezastavitelný proces. Objevují se obavy z úbytku pracovních příležitostí – říká se „nahradí nás stroje“. Zkusme to ale otočit a položit si otázku: „Kolik pracovních míst by u nás zaniklo, pokud bychom se konceptu 4.0 nepřizpůsobili?“ Dopad by byl mnohem horší.

Naše firmy by přestaly být atraktivní pro své obchodní partnery. Ze střednědobého hlediska nízké náklady na pracovní sílu nevykompenzují neschopnost firem digitálně se se zbytkem podnikatelského prostředí propojit.

Nejde jen o samotný Průmysl 4.0, jde o celou Společnost 4.0, tedy o propojení řady oblastí: vzdělání, legislativy, sociálního systému a mnoha dalších. Průmysl nesmí utéct zbytku společnosti. Společnost se musí transformovat tak rychle a takovým způsobem, aby změnám, vyvolaným nástupem nových technologií, stačila.