Článek
O tom vypovídá i masový hrob objevený při výkopových pracích u litevského Vilniusu, napsal magazín Slate. Tisíce kostí vydaly svědectví o zkáze, která ukončila hvězdnou kariéru dělostřeleckého důstojníka z Korsiky. Forenzní analýza potvrdila jako opakující se příčinu smrti skvrnitý tyfus.
V roce 1812 do té doby neporažený Napoleon ovládal kromě Francie většinu evropského kontinentu a nařídil kontinentální blokádu vůči Anglii, která kontrolovala oceán a zámořské kolonie. Pojal strategický plán připravit Londýn o kontrolu Indie, v cestě mu však stálo Rusko. Záminkou pro vypovězení napjatého spojenectví s carem bylo narušování blokády Anglie z ruské strany.
Grande Armée čítající na 600 tisíc mužů překročila hranice. Francouzské prameny popisují zděšení z nuzných poměrů vesničanů ve východním Polsku. Právě zde francouzské síly a spojenecké jednotky přepadl osudový nepřítel - vši. Mraky vší. Jejich výkaly obsahovaly bakterii skvrnitého tyfu a u nemytých vojáků stačila malá ranka, aby se choroba začala šířit.
Vrátila se jen hrstka
Horečky, třasavky, bolesti a charakteristická vyrážka začaly sužovat vojáky. Bonaparte se ani nestřetl s nepřítelem a kvůli nemocem, nedostatku potravin i píce přišel o 80 000 mužů a 20 000 koní. Nejlepší armáda té doby přesto putovala dál k Moskvě za ustupujícími ruskými silami, které praktikovaly taktiku spálené země.
Generálové Napoleona zrazovali od dalšího tažení. Bonaparte však uvěřil, že vítězství vše vyřeší. Ale ani obsazení vypálené Moskvy nic nevyřešilo. Francouzským silám zbyl jen ústup. Na konci trudného tažení přežilo jen 30 tisíc vojáků, ale jen pouhý tisíc z nich byl bojeschopný.