Naděje na léčbu rakoviny: Izraelci identifikovali protein, kvůli kterému se tělo nemůže bránit nádorům

Vědci z univerzity v Tel Avivu oznámili, že poprvé identifikovali protein, který brání imunitnímu systému těla útočit na nádory. Tento objev umožnil vědcům upravit aktivitu proteinu, což jim otevřelo cestu ke stimulaci imunitního systému k silnějšímu boji proti rakovinným buňkám. Tento průlom by mohl vést k novým způsobům léčby rakoviny, včetně typů, které jsou rezistentní vůči současné imunoterapii.

Nutno však předeslat, že většina tohoto výzkumu byla zatím prováděna u myší. Konečným cílem je samozřejmě přenést tyto poznatky a metodiku na lidské pacienty.

„Našli jsme proteinový mechanismus, který brzdí imunitní systém, také jsme byli schopni jej odstranit, aby imunitní systém znovu řádně fungoval,“ popsala profesorka Karmit Leviová, která je spoluautorkou studie společně s profesorem Jaronem Karmim a doktorandem Avišajem Malijou (všichni z Univerzity Tel Aviv) a dalšími výzkumníky z Izraele a z amerického státu Massachusetts.

Zásadní objev přitom učinila profesorka takřka náhodou. Jakožto bioložka zabývající se rakovinou Leviová mj. studovala účinky ultrafialové složky slunečního záření na kůži.

Pokud je imunitní systém zdravý, tělo v sobě správně rozpozná virus a účinně proti němu bojuje. Ale u autoimunitního kožního onemocnění, jako je např. psoriáza (lupénka), považuje imunitní systém vlastní kožní buňky za škodlivé a spustí proti nim obrannou reakci. Lékaři zde proto používají terapii ultrafialovým světlem, která pomáhá léčit psoriázu tím, že „zabrzdí“ přehnanou reakci imunitního systému.

„Tato fototerapie snižuje nadměrnou aktivaci imunitního systému. Přitom rakovinné buňky také nějak brzdí imunitní systém. Ten pak nefunguje správně a není schopen dostatečně chránit tělo před rakovinou,“ vysvětlila Leviová podle webu The Times of Israel. Dvě zcela odlišné věci tedy mají v něčem podobný výsledek.

„Řekněme, že víte, že běhání i čtení vás unavují. Jsou to sice dvě velmi odlišné činnosti, ale obě vás unaví,“ připodobnila.

V roce 2020 Leviová a Malija spojili své síly s imunologem Karmim, aby pokračovali ve svém výzkumu. Chtěli se ponořit hlouběji do oblasti imunologie a podrobněji porozumět procesu boje imunitních buněk s těmi rakovinnými.

„Může to vypadat jako ve filmu: imunitní buňka přichází a je připravena zabít rakovinnou buňku,“ uvedla vědkyně. Nicméně nádorová buňka často podle ní nějak imunitní buňku „zastaví“, tj. zablokuje její schopnost zabíjet. „Následkem toho počet rakovinných buněk dále roste,“ pokračovala.

V první části experimentu vědci pozorovali vliv působení ultrafialového záření na různé proteiny. Objevili přitom významný nárůst jednoho specifického proteinu s označením Ly6a. O vlivu tohoto proteinu na schopnost imunitního systému rozpoznávat a bojovat proti rakovinným buňkám však tehdy bylo známo jen málo.

Leviová řekla, že poté, co byla kůže vystavena ultrafialovému záření, imunitní buňky zvané T-buňky – které jsou klíčem k boji proti rakovině – začaly produkovat vysoké hladiny proteinu Ly6a. Tento protein zároveň jako by říkal imunitním buňkám, aby zpomalily.

Role proteinu byla pozitivní, pokud šlo o léčbu autoimunitního onemocnění, vyvolaného přehnanou imunitní reakcí. Ale v případě rakoviny, kdy je silná imunitní odpověď naopak žádoucí, hrál protein samozřejmě zcela opačnou, negativní roli. Tým vědců pojal podezření, že Ly6a může „vysílat signály“ T-buňkám imunitního systému a tím je ovlivňovat, aby přestaly útočit na nádory.

Aby výzkumníci otestovali, jestli může být protein Ly6a příčinou zpomalení imunitního systému, nasadili proti němu protilátku.

Bez přítomnosti proteinu byly podle badatelů „brzdy imunitního systému skutečně uvolněny“, imunitní systém pak mohl „volně útočit“ na rakovinné buňky a nádory pak byly „významně redukovány“. Navíc se začaly redukovat i některé druhy rakoviny, které obvykle nereagovaly na léčbu.

Vědci navíc objevili nárůst proteinu Ly6a u melanomu – rakoviny kůže a u rakoviny tlustého střeva. „Máme také důvod se domnívat, že totéž se děje i u jiných druhů rakoviny,“ poznamenala izraelská odbornice.

Známý gen pro tvorbu Ly6a se sice vyskytuje u myší, avšak u lidí chybí. U lidí by však mohl existovat jiný gen, který je podobný, přičemž jeho znalost by také mohla být využita k omezení tvorby zmíněného proteinu.

Leviová věří, že vědci budou schopni tento „náhradní“ gen najít. „Stejně jako v životě prostě musíte najít toho správného chlapa,“ uvedla s humorem.

Vědci v tomto smyslu zkoumají lidské geny již dva roky – s nadějí, že získané poznatky poslouží k tvorbě léku, který by se mohl představovat novou léčbu rakoviny u lidí. Podle profesorky by tento proces mohl trvat dalších pět až deset let.

„Máme velkou motivaci najít řešení,“ doplnila Leviová. „Máme už jisté náznaky, což přináší naději,“ uzavřela.