Nad malárií chtějí vědci vyhrát genetickou modifikací komárů

Vědci se už dlouho snaží tuhle zákeřnou, vysilující nemoc vymýtit. Někde se to podařilo - ve Střední Americe už výrazně ustoupila potom, co zoologové do bažin a močálů vysadili drobnou živorodou rybku Gambusia affinis. Ta během několika desetiletí doslova sežrala téměř všechny komáří larvy, takže parazit Plasmodium, který malárii způsobuje, ztratil klíčového hostitele.

Především v Africe ale malárie dál masově zabíjí. Všechny dosavadní pokusy zlikvidovat nebo alespoň radikálně snížit počet komárů z rodu Anopheles, kteří ji přenášejí, zatím ztroskotaly. Už několik let ale lékaři celého světa s napětím sledují pokusy s geneticky modifikovanou populací komárů. Ti by při masovém nasazení mohli parazitovi přerušit životní cyklus.

První zpráva o genetické antimoskytí „zbrani“ se objevila už v roce 2006. V magazínu Americké akademie věd PNAS tehdy Mauro Marrelli z univerzity Johnse Hopkinse v Baltimoru popsali své první pokusy s GM linií komárů, která přinesla velice slibné výsledky.

Vědci nejprve vytvořili genetickou úpravou komáry rodu Anopheles tak, aby jejich tělní tekutina zabíjela hostující vývojové fáze malarického prvoka Plasmodium. Ta se do komářího organismu dostávají spolu s krví z nakažených zvířat či lidí. Při dalším kousnutí pak nákaza přeskočí na další oběť.

Pro snadnější manipulaci s GM komáry jim vědci dali do vínku i schopnost světélkujících očí. K tomu stačilo do jejich genomu vložit gen pro tvorbu tzv. GFP, bílkoviny, způsobující tvorbu fluorescenčních buněk v očích. V další fázi pokusů tak vědci nemuseli „zmutované“ a přírodní moskyty rozlišovat pracným označováním barvou, jak je běžné při menších experimentech.

Do obřího insektária pak slavnostně vpustili 2400 komárů, polovinu přírodních a polovinu geneticky upravených. Za potravu a současně zdroj nákazy plasmodiem jim posloužila krev malárií infikované laboratorní myši. Ve společném prostoru obě varianty komárů žily v optimálních podmínkách po devět generací. Pak přišlo účtování.

Díky světélkujícím očím se dalo snadno spočítat, že v insektáriu jednoznačně převážila geneticky modifikovaná forma. Na deset komárů připadalo sedm upravených, tedy odolných vůči nákaze malarickým prvokem.

Výsledná převaha žádoucím způsobem „vyzbrojených“ moskytů byla hodnocena jako úspěch dokonce z několika důvodů. Především proto, že se potvrdila možnost automatického přenosu zvolené vlastnosti, v tomto případě schopnosti zabít nebezpečného parazita. Druhým úspěchem byla početní převaha modifikovaných komárů vůči přírodním, což svědčilo o větší vitalitě upravené komáří linie. Pro strategii boje proti malárii totiž musela upravená populace být nejen životaschopná, ale odolnější než přírodní linie a tu postupně vytlačit. To se ale ukázalo jako dvojsečné: zastáncům genetické modifikace poskytlo důkaz o vitalitě upravených organismů, o nichž se někteří vědci obávají, že by se ve volné soutěži v přírodě brzy staly obětí vývoje, ale odpůrcům GM zásahů zase vítaný argument o riziku, plynoucím z možného nechtěného úniku upravených organismů do přírody.

Genetická „zbraň“ proti malárii ale ještě není bojeschopná. Je třeba několikaletého ověřování, že robustnější komáří populace nebude pohromou. Mohla by vést k vývoji rezistentnějšího druhu malarického prvoka nebo jeho adaptaci na jiného mezihostitele.