Článek
Loni se ozonová díra začala výrazně otevírat v polovině srpna a na začátku října její velikost zaznamenala nejvyšší hodnotu, když dosáhla rozlohy 25 milionů kilometrů čtverečních. Díra byla jednou z největších, nehlubších a dlouho trvajících za posledních 40 let, co se tento fenomén měří, uvedla Světová meteorologická organizace (WMO).
Naopak v roce 2019 měla relativně malou rozlohu.
Vědce znepokojuje enormní velikost ozonové díry nad Antarktidou
„Tyto dva ročníky nám ukazují, jak se může díra v ozonu meziročně měnit, a pomáhají nám pochopit, jaké faktory přispívají k velikosti, trvání a závažnosti díry v ozonu,” konstatovala Oxana Tarasovová z WMO.
Podle ní je i nadále zásadní dodržovat Montrealský protokol z roku 1987, který napomohl k omezení emisí freonů. Tento druh plynu přispívá k destrukci ozónu.
Vývoj ozonové díry nad Antarktidou má sezonní charakter. Díra se nejvíce otevírá během australského jara (od srpna do října) a zaceluje se během australského léta - na konci kalendářního roku. Narušení ozonové vrstvy totiž souvisí s teplotami ve stratosféře, tj. ve výšce deseti až 50 kilometrů od zemského povrchu, kde se ozonová vrstva nachází.
Když teplota ve stratosféře klesne pod -78 stupňů, začínají se vytvářet tzv. perleťová oblaka, díky kterým se uskutečňují chemické reakce, které ozon ničí. V roce 2020 byly dlouhodobě zaznamenány ve stratosféře nízké teploty, což napomáhalo vzniku těchto mraků.
Loni nezvykle i nad Arktidou
Z podobných důvodů se loni v dubnu otevřela díra v ozonové vrstvě i nad Arktidou, což je neobvyklý jev.
Nad Arktidou je rekordní ozonová díra
Ozonová vrstva chrání živé organismy na planetě před ultrafialovým slunečním zářením. Postupné narušování její tloušťky vedlo podle odborníků k nárůstu rakovinných, kožních a očních onemocnění i k dalším negativním důsledkům.
Na pólech nastal v 80. letech minulého století obzvlášť rychlý úbytek ozonu. Situace se ale zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí. Hlavně zmíněné freony se masově používaly třeba jako nosné plyny v tlakových sprejích nebo jako chladicí média v ledničkách. V posledních letech vědci zaznamenali posílení ozonové vrstvy ve stratosféře.