Článek
„Výroba protézy ruky je složitý technologický proces,“ upozornila Rita Firýtová z Fakulty zdravotnických studií ZČU.
„Samotné zevní lůžko protézy se konvenčně vyrábí laminací. My jsme zkoušeli využít 3D tisk, který umožňuje nejen vytvoření neomezeného počtu replik a poměrně snadné úpravy protézy, ale je velmi výhodný i z hlediska designu - umožňuje více se zaměřit na estetickou stránku protézy a vhodně ji propojit s požadavky na funkčnost,“ vysvětlila Firýtová.
Na projektu se podílely dvě další fakulty - strojní a designu a umění. A také pětapadesátiletý Plzeňan Jiří, který před více než dvaceti lety přišel o pravou ruku.
V patnácti letech přišla kvůli rakovině o ruku. Díky protéze může Amálka i nadále malovat
„Vyzkouší ji (protézu) v běžném životě,“ podotkla Firýtová a dodala: „Budeme tak mít možnost vidět, jak se na ní projeví ještě větší zatížení, a porovnat to s výsledky z testů v laboratoři.“
Nadějné výsledky
Zatím to podle Tomáše Tykala ze společnosti Protetika Plzeň, která se na projektu podílela, vypadá nadějně.
„Vytištěná protéza má velmi dobré mechanické vlastnosti a splňuje vše, co potřebujeme,“ sdělil a připomněl, že doposud se 3D tisk využíval v této sféře jen okrajově.
„Některé společnosti nabízejí například takto vyrobené doplňky, které se nasadí na protézu. Jde ale čistě o záležitost designu, cílem je pouze vylepšení vzhledu,“ uvedl.
Levná alternativa
ZČU spolupracovala také s Technickou vysokou školou v německém Deggendorfu - ta návrhy testovala s osmadvacetiletou Annou, která je kvůli nemoci rovněž bez pravé ruky.
„Oba týmy došly k podobným závěrům,“ konstatovala Firýtová. „3D tisk se ukázal jako vhodný způsob výroby zevního lůžka protézy. Dá se předpokládat, že vývoj půjde tímto směrem,“ poznamenala.
Jednou z výhod podle ní může být i cenová dostupnost protéz. „V Česku ani v Německu však zatím zdravotní pojišťovny 3D tiskem vyrobené protézy nehradí. I to se ale časem může změnit,“ uzavřela Firýtová.