Článek
Déšť ale není na měsíci, který je druhým největším přirozeným satelitem ve Sluneční soustavě, běžnou událostí.
"Prší jednou za mnoho set let. Když ale, tak pořádně. Během jedné přeháňky napadnou desítky centimetrů, někdy dokonce i metry kapaliny," popsal Ralph Lorenz na konferenci o planetách a měsících, která se koná v Texasu.
Titan astrology fascinuje dlouho, je podle nich velmi podobný Zemi, i když podmínky na něm jsou zcela odlišné. Byl objeven už v roce 1655.
Jeho kůru tvoří voda, přesněji led, který zmrzl při teplotě -180 stupňů. Na jeho povrchu je síť řek a jezer. Místo vody v nich ale proudí uhlovodíky. Probíhá tak přirozený koloběh těchto sloučenin, podobně jako je tomu na Zemi u vody.
Metanová jezera na Titanu, jak je zachytila sonda Cassini.
Kanály byly objeveny v roce 2005, kdy hustou atmosférou Titanu pronikla sonda Cassini. Posléze vědci zjistili, že na Titanu jsou mraky a zaznamenali bouřku.
O měsíc později v místech, kde se bouřka objevila znatelně, ztmavl povrch. "Nejjednodušší vysvětlení je, že povrch navlhl, zřejmě tím, že na něj napršelo," popsala Elizabeth Turtleová z Laboratoře aplikované fyziky na Johns-Hopkinsově univerzitě v americkém Marylandu.
Území, které ztmavlo, bylo obrovské, asi půl miliónu čtverečních kilometrů, a jiné vysvětlení, jak by mohlo během tak krátké doby ztmavnout, astronomy nenapadá. Zvlášť, když se během následujících měsíců opět vrátilo do původní podoby.