Článek
Když k naší planetě dorazí dozvuky slunečních erupcí, které způsobily geomagnetickou bouři, může se stát, že i ve středních zeměpisných šířkách lidé na vyjasněné obloze spatří polární záři. A když se k Zemi začne natáčet i koronální díra, ze které uniká sluneční vítr, ten spolu s výronem koronální hmoty ze Slunce může také zvýšit geomagnetickou aktivitu a vytvořit podmínky pro případné záře.
Masivní koronální díra o šířce 800 tisíc kilometrů - její průměr je tak přibližně 62krát větší než průměr Země - ve sluneční atmosféře uvolňuje proud rychle se pohybujícího slunečního větru směrem k Zemi, který může 31. ledna a 1. února způsobit polární záře, upozornil 30. ledna portál Space.com.
Družicový snímek Slunce z 1. února
Jenže i když jsou poslední dobou polární záře díky sluneční aktivitě - Slunce je blízko maxima zhruba 11letého cyklu své aktivisty - poměrně často pozorovatelné i z našeho území, tento aktuální případ to nepochybně nebude.
Americká sonda se na Štědrý den dostala historicky nejblíže ke Slunci
„Koronální díra je místo, kde je skutečně magnetické pole tzv. otevřené, což znamená, že siločáry magnetického pole vedou do meziplanetárního prostoru. V místech koronálních děr dochází k urychlování částic, které pak mohou zasáhnout Zemi. Obecně urychlené částice způsobují polární záře, avšak ty z koronálních děr nemají takovou energii, aby způsobily polární záře v našich zeměpisných šířkách,“ okomentoval pro Novinky současnou situaci Jan Jurčák ze Slunečního oddělení Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
„Koronální díry obecně způsobují pouze menší narušení magnetického pole Země,“ vysvětlil dále tento astronom.
- Zájemcům o pozorování polárních září lze jinak doporučit sledovat aktuální údaje na tzv. aurorálních monitorech, a to na počítači např. SolarHam či SpaceWeatherLive, nebo na mobilní aplikaci Aurora Alerts.
Polární záře
Polární záře je souhrnný název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosféře ve výškách nad 80 km, nejčastěji kolem 100 km, někdy ale dosahují až do výšky několika set kilometrů. Jsou výsledkem poruch v magnetosféře Země způsobených slunečním větrem. Výraznější polární záře vznikají v důsledku vyšší rychlosti slunečního větru z koronálních děr na Slunci a tzv. výronů koronální hmoty - ty způsobují geomagnetickou bouři, jejímž důsledkem pak vzniká polární záře.
Na Slunci se konkrétně tvoří vlivem nerovností v magnetickém poli skvrny. U nich vznikne jedna masivní protuberance (erupce). Mrak částic slunečního větru tvořený protony, elektrony a alfa částicemi letí vesmírem, a pokud se na cestě setká s magnetickým polem Země, tak jej pole většinu odrazí dál do vesmíru, ale část ho zachytí a stáčí po spirálách směrem k zemským magnetickým pólům. Tam sluneční vítr interaguje s atmosférou a vzniká polární záře. Jde o jeden z hlavních jevů vesmírného počasí.
Záře nad Českem
Běžně se vyskytuje v polárních oblastech (jižní záře - aurora australis, severní záře - aurora borealis), zatímco ve středních zeměpisných šířkách - tedy i u nás - a zejména v tropech jen výjimečně.
V ČR to podle odborníků bývá většinou v rozmezí dvou až tří let. V severských zemích jsou polární záře viditelné po celé obloze, ale v tuzemsku jsou nevysoko nad severním obzorem, takže si je nezkušený pozorovatel může splést se září nějakého vzdáleného města.
Polární záře, nebo jen červánky? Odborníci vysvětlují, co Češi na Nový rok viděli
Astronaut natočil z oběžné dráhy zelenou polární záři
