Článek
„Shoda je v tomto případě až příliš nápadná. Jako by byli příbuzní nebo je pohřbívala stejná osoba. Poměrně dobře dochované kosterní pozůstatky obou mužů patrně v budoucnu umožní jasně odpovědět na otázku případných příbuzenských vztahů, a to s pomocí analýzy DNA,“ řekl Novinkám David Parma z brněnského Ústavu archeologické památkové péče.
Vysvětlil, že rituál pohřbívání měl již v době kamenné jasně daná pravidla. Například muži se pohřbívali ve skrčené podobě na pravý bok. Jde o to, že tyto dva největší nalezené hroby mají podle archeologů „pozoruhodně shodné rozměry, prakticky stejnou skladbu milodarů, a jsou dokonce stejně prostorově rozloženy“.
Milodary se myslí hrnce a další keramické nádoby, do nichž se ukládaly potraviny jako výbava pro zemřelého na onen svět. Muži, možná bratři, s největší pravděpodobností zemřeli v poměrně krátkém časovém úseku po sobě.
Na staveništi dálnice u Olomouce našli 20 hrobů ze tří období
„Až s takovou podobností se setkáváme velmi zřídka. Toto sídliště nemělo jedno ústřední pohřebiště, hroby byly široce rozptýleny na ploše o rozsahu jednotek či spíše desítek hektarů,“ vysvětlil Parma.
Sídliště bylo nalezeno v rámci příprav na výstavbu průmyslové zóny, která se staví mezi Tvarožnou a Jiříkovicemi. V podstatě na každém místě, kde se plánuje výstavba nové haly, se našel některý z hrobů. Mnohé byly plné milodarů.
Archeologové vykutali i sekeromlaty
K nejzajímavějším nálezům patří více než desítka keramických nádob, které obsahovaly milodary určené zemřelému, tedy nejspíše jídlo a pití, a ve dvou případech také kolekci kamenných nástrojů: štípaných čepelí, broušených seker i sekeromlatů využívaných jako zbraně.
Vědci předpokládají, že tyto hroby byly původně označovány hliněnými mohylovými násypy, jaké se ojediněle dochovaly například díky překrytí mladší mohylou na vrchu Žuráň.
Problém je v tom, že u kultury se šňůrovou keramikou se nedaří objevit pozůstatky obydlí těchto nejstarších zemědělců, kteří chovali dobytek a obhospodařovali svá políčka. Zřejmě se jejich příbytky podobaly srubům, přičemž dřevo z těchto staveb zničil čas.
A protože kvůli svým srubovitým obydlím nemuseli tehdejší dávní obyvatelé kopat do země, nelze najít jejich základy. Existenci sídliště tak potvrzují zmíněné hroby.