Článek
„Shoda je v tomto případě až příliš nápadná. Jako by byli příbuzní nebo je pohřbívala stejná osoba. Poměrně dobře dochované kosterní pozůstatky obou mužů patrně v budoucnu umožní jasně odpovědět na otázku případných příbuzenských vztahů, a to s pomocí analýzy DNA,“ řekl Novinkám David Parma z brněnského Ústavu archeologické památkové péče.
Vysvětlil, že rituál pohřbívání měl již v době kamenné jasně daná pravidla. Například muži se pohřbívali ve skrčené podobě na pravý bok. Jde o to, že tyto dva největší nalezené hroby mají podle archeologů „pozoruhodně shodné rozměry, prakticky stejnou skladbu milodarů, a jsou dokonce stejně prostorově rozloženy“.
Tým archeologů s hrobem z doby kamenné na nalezišti u Tvarožné na Brněnsku
Milodary se myslí hrnce a další keramické nádoby, do nichž se ukládaly potraviny jako výbava pro zemřelého na onen svět. Muži, možná bratři, s největší pravděpodobností zemřeli v poměrně krátkém časovém úseku po sobě.
„Až s takovou podobností se setkáváme velmi zřídka. Toto sídliště nemělo jedno ústřední pohřebiště, hroby byly široce rozptýleny na ploše o rozsahu jednotek či spíše desítek hektarů,“ vysvětlil Parma.
Sídliště bylo nalezeno v rámci příprav na výstavbu průmyslové zóny, která se staví mezi Tvarožnou a Jiříkovicemi. V podstatě na každém místě, kde se plánuje výstavba nové haly, se našel některý z hrobů. Mnohé byly plné milodarů.
Archeologové vykutali i sekeromlaty
K nejzajímavějším nálezům patří více než desítka keramických nádob, které obsahovaly milodary určené zemřelému, tedy nejspíše jídlo a pití, a ve dvou případech také kolekci kamenných nástrojů: štípaných čepelí, broušených seker i sekeromlatů využívaných jako zbraně.
Vědci předpokládají, že tyto hroby byly původně označovány hliněnými mohylovými násypy, jaké se ojediněle dochovaly například díky překrytí mladší mohylou na vrchu Žuráň.
Hroby se našly na místě vznikající průmyslové zóny mezi obcemi Tvarožná a Jiříkovice na Brněnsku
Problém je v tom, že u kultury se šňůrovou keramikou se nedaří objevit pozůstatky obydlí těchto nejstarších zemědělců, kteří chovali dobytek a obhospodařovali svá políčka. Zřejmě se jejich příbytky podobaly srubům, přičemž dřevo z těchto staveb zničil čas.
A protože kvůli svým srubovitým obydlím nemuseli tehdejší dávní obyvatelé kopat do země, nelze najít jejich základy. Existenci sídliště tak potvrzují zmíněné hroby.
