Hlavní obsah

Na Saturnově měsíci Enceladus mohou existovat oceánské proudy

Oceán pod povrchem Saturnova měsíce Enceladus by mohl mít proudy poháněné slanou vodou, a to podobně, jako je tomu na naší planetě. Vyplývá to z na jaře zveřejněné studie vědců z Kalifornského technologického institutu a Laboratoře tryskového pohonu (JPL) při americkém vesmírném úřadu NASA.

V oceánu na Saturnově měsíci Enceladus mohou být proudyVideo: Novinky/Reuters

Článek

Se svým průměrem asi 500 kilometrů je Enceladus velký zhruba jako sedmina „našeho“ Měsíce. Je zároveň šestým největším Saturnovým měsícem. Pozornost planetárních vědců získal v roce 2014, kdy kolem něj proletěla americká sonda Cassini, která pod jeho zmrzlým povrchem detekovala podpovrchový oceán.

Ledová krusta Enceladu je podle odhadů silná 20 kilometrů. Pod ní se ukrývá globální oceán kapalné slané vody obklopující pevné jádro. Oceánská část vesmírného tělesa tvoří asi 30km vrstvu vnitřku měsíce.

Další možná známka života? Na Saturnově měsíci Enceladus našli čerstvý led

Věda a školy

Podle odborného článku v časopise Nature Astronomy Journal z roku 2017 ledová krusta měsíce odráží téměř veškeré sluneční záření, jeho povrchová teplota se tak pohybuje kolem –201 stupňů Celsia. Nicméně podpovrchový oceán zahřívá měsíční jádro.

Skončil jeden z největších vesmírných projektů: Cassini shořela v atmosféře Saturnu

Amerika

Sonda Cassini odhalila, že led na povrchu je u rovníku silnější než u pólů. To by právě mohlo naznačovat, že v oceánu jsou proudy, protože když slaná oceánská voda zamrzá, sůl se uvolňuje a okolní voda se stává těžší a klesá níže. Zatímco na pólech, kde led roztál, voda stoupá, jelikož obsahuje méně soli.

Výsledným efektem toho může být, že voda cirkuluje mezi rovníkem a póly, shrnuje agentura Reuters.

Měsíc vytváří i planetární prstenec

„Z měření se zdá, že tloušťka ledové kůry není všude stejně mocná. Na pólech je slabší, proto máme na jižním pólu gejzíry, které stříkají vodu, potažmo krystalky ledu nad měsíc, a vytváří tím Saturnův prstenec E. V oblasti rovníku je pak led silnější,“ konstatoval pro Novinky Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Prstenec E je nejširší a nejvzdálenější z prstenců Saturnu. Je tvořen mikroskopickými částicemi ledu a prachu, jež jsou rozprostřeny mezi oběžné dráhy měsíců Mimas a Titan. Matematické modely ukazují, že prstenec E je v čase nestálý – měl by zaniknout za 10 000 až 1 000 000 let.

Podle tuzemského odborníka jsou zjištění o proměnlivé tloušťce ledové krusty Enceladu pozoruhodná.

Izraelský astrofotograf detailně natočil Saturn a jeho prstence

Věda a školy

„Protože když si představíte, že máte kouli, která chladne od povrchu ke středu, čekali bychom, že všude budeme mít stejnou mocnost ledu, že se teplo ztrácí zhruba všude stejně rychle. Jenže to se očividně neděje. A tato studie nabízí vysvětlení, když říká, že uvnitř toho podpovrchového oceánu máme oceánské proudy, které jsou podobné těm v pozemských oceánech,“ vysvětlil.

Kontrast hustot

Jenže pokud má něco proudit, musí tam být nějaká síla, která by ono proudění rozjela. „Pokud dáte vodu do ledničky a nebudete s ní nic dělat, tak se prostě ustálí a proudit sama od sebe nebude. Takže jak to proudění rozjet a dlouhodobě ho pohánět? Řešení zní: kontrast hustot,“ uvedl Brož.

Čím slanější voda je, tím je hustší. Hustší materiál se vždy ponoří do méně hustého materiálu. Mrznutí pak podle Brože dokáže sůl z vody dostávat. „To je i důvod, proč je v Arktidě led tvořený sladkou vodou, nikoli slanou, i přesto, že ze slané vody vzniká,“ připodobnil.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrace oceánu uvnitř Saturnova měsíce Enceladus.

„Jakmile začne voda mrznout, začne ze sebe vytlačovat sůl, a tedy voda, která se pod místem mrznutí nachází, se bude o sůl obohacovat. Čím více soli v sobě bude mít, tím bude hustší a tím spíš se bude schopna začít někam zanořovat,“ pokračoval s tím, že toto je např. způsob, jak vznikají některé proudy v okolí pólů na Zemi.

Naopak tam, kde vodní led tvořený sladkou vodou taje, bude koncentrace soli ve vodě klesat – konkrétně pod póly Enceladu. V ten moment máme na Enceladu teoreticky místa, kde máme vodu bohatou na soli a vodu chudou na soli. „Tím vzniká daný výrazný hustotní kontrast, který bude umožňovat míchání vody – a vznik oceánských proudů,“ poznamenal.

Astrobiolog Tomáš Petrásek: Mimozemský život objevíme v nejbližších dekádách

Lifestyle

„Když máte mořské proudy, máte možnost míchat vodou a tím přenášet materiál (živiny) a energii z místa na místo. A to je potenciálně zajímavé pro astrobiology hledající život pod povrchem Enceladu,“ uzavřel Brož.

Související články

Výběr článků

Načítám