Na obloze začíná úřadovat nejjasnější kometa za posledních 13 let

Takzvaným přísluním kometa proletí již v pátek 3. července, kdy dosáhne maximální jasnosti. Tu si pak udrží další zhruba týden, po dobu jeho trvání už bude viditelná na ranní obloze. Již v tuto chvíli jde o nejjasnější kometu od roku 2007, kdy zazářila McNaught.

Kometu bychom měli začít vyhlížet přibližně od soboty 4. července v časných ranních hodinách mezi 3:15 a 3:45 SELČ za již velmi pokročilého rozbřesku nízko nad severovýchodním obzorem. Měla by jít sledovat s pomocí malého dalekohledu. Teoreticky by mohla být vidět už o den dříve, tedy v pátek při průletu přísluním, ale ten den ji podle Horálka spatří spíše jen zkušení pozorovatelé.

V prvních dnech nebudou podmínky na její pozorování příznivé – kometa se bude „utápět“ v jasném rozbřesku, navíc za svitu Měsíce, který dosáhne v neděli 5. července fáze úplňku. „Je potřeba také hledat místo s perfektně odkrytým jihovýchodním obzorem, kde nevadí ani domy, stromy či kopce. Ideálně tedy vyjet do hor. Tyto nepříznivé podmínky potrvají do 8. července,“ poznamenal odborník.

V dalších dnech se ale budou podmínky zlepšovat. Už od 9. července bude kometa z našeho území cirkumpolární, tedy nebude „zapadat“ a uvidíme ji ráno i večer - konkrétně nízko nad severo-severozápadním obzorem v pozdních večerních hodinách (od 22:30). Nebude navíc tolik „překážet“ Měsíc.

Postupně se kometa přesune na večerní oblohu do „předních tlap“ Velké medvědice (19. července) a bude pozorovatelná výš a výš nad obzorem (už 18. července ji ve 22:30 najdeme více jak 15° nad severo-severozápadním obzorem). Pouhýma očima by mohla být podle astronomů viditelná až do první dekády srpna.

„Je důležité si uvědomit, že kometa je sice opravdu jasná, ale leží v místech, kde hodně svítí soumrak či rozbřesk, takže ten kontrast nebude takový a lidé ji těžko uvidí, pokud nevědí, kde ji hledat. Nicméně během toho příštího týdne se ale situace rapidně zlepši,“ napsal Horálek Novinkám.

Kometa C/2020 F3 (NEOWISE) byla objevena kosmickým přehlídkovým systémem NEOWISE (Near-Earth Object Wide-field Infrared Survey Explorer, provozovatel NASA / JPL / CALTECH) letos 27. března jako objekt o přibližně 17. hvězdné velikosti, tedy hluboko pod dosahem středně velkých přístrojů.

„Tento kosmický dalekohled, obíhající Zemi po polární dráze ve výšce okolo 490 kilometrů, hledá už od roku 2011 tzv. malá tělesa Sluneční soustavy, především asteroidy (kterých objevil už několik tisíc) a trpasličí planety. Důmyslný monitorovací systém umožňuje objevovat i slabé komety nebo hvězdokupy,“ popsal Horálek.

Od objevu komety C/2020 F3 bylo podle něj jasné, že půjde o zajímavý objekt, přičemž postupné zpřesňování dráhy astronomy utvrdilo, že bychom v případě stabilního vývoje kometární aktivity mohli kometu uzřít i pouhýma očima.

Vědci nadšení nejprve trochu tlumili, jelikož v průběhu letošního jara byly oznámeny tři případy komet, které mohly na severní polokouli vykouzlit výrazné divadlo. Kometa C/2019 Y4 ATLAS měla na konci května svou jasností předčit i zářivou planetu Venuši, ale její jádro se rozpadlo dříve, než jsme ji mohli vůbec vidět pouhýma očima.

O něco „dále“ se dostala kometa C/2020 F8 SWAN, jejíž prudký nárůst jasnosti přinesl radost hlavně nadšencům na jižní polokouli na počátku května. Nakonec však i tato vlasatice, když se konečně octla mezi hvězdami na severní polokouli, nápor slunečního větru nezvládla a postupně se rozdrolila v prach.

„Z jižní polokoule nicméně postupně přilétala ona třetí, C/2020 F3 (NEOWISE), která zatím jako jediná nejeví známky prudkých změn v jasnosti, je tedy poměrně stabilní,“ dodal Horálek.

Kometa C/2020 F3 (NEOWISE) byla mezi 22. a 28. červnem pozorovatelná i v zorném poli koronografu družce SOHO, který nepřetržitě snímá okolí Slunce. Právě tyto pohledy umožnily zaprvé astronomům odhadnout další vývoj komety, zadruhé běžné veřejnosti se nebeským tělesem poprvé zprostředkovaně pokochat. Na snímcích z koronografu byly viditelné i jasné hvězdy ze souhvězdí Blíženců, které se promítaly se Sluncem a u kterých je známa jejich jasnost. Na základě těchto údajů mohli hvězdáři fotometricky určovat jasnost komety.

Aby toho nebylo málo, tak jak se kometa bude posouvat vesměs nad severním obzorem, naskýtá se v období její viditelnosti také šance na pozoruhodné kompozice s tzv. nočními svítícími oblaky. Jemná a elektricky modrá oblačnost se zjevuje každoročně v průběhu soumraků a rozbřesků v týdnech okolo letního slunovratu.

Závoje ve vrstvě ledových krystalků obalujících meteorický prach přibližně 85 kilometrů vysoko nad Zemí osvětluje Slunce „odspodu“, tedy když je pod obzorem. Skutečně to vypadá, jako kdyby proti obloze plné hvězd zářila jemná oblaka. Jejích možný výskyt je umocněn minimem sluneční aktivity, které v těchto letech probíhá.