Hlavní obsah

Na noční obloze svítí zvířetníkové světlo. Smog i počasí však ne vždy podívanou umožní

Noční obloha nabízí pozorovatelům zajímavý úkaz, tzv. zvířetníkové světlo. Nejlépe je vidět v oblastech s čistým vzduchem a minimálním umělým osvětlením. Lze jej spatřit přibližně hodinu po západu slunce (tedy od 19:00 SEČ dále) nad západním obzorem jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60°, kde jej doplňuje pohled na planetu Mars nedaleko hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka.

Foto: Petr Horálek

Kužel zvířetníkového světla sahající až k oblouku Mléčné dráhy v březnu 2020 (jasný objekt je planeta Venuše). Na obzoru však září žluté světelné znečištění.

Článek

Na jev není třeba dalekohled, postačí tmavá obloha. „Nejlepší období pro spatření zvířetníkového světla potrvá přibližně do 15. března, poté již začne Měsíc opět rušit svým svitem,” informoval astronom a fotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě.

Za čtyři sekundy 121 km. Vědci uvedli detaily k průletu jasného bolidu nad Českem

Věda a školy

„Podmínky pro pozorování zvířetníkového světla nicméně v tomto týdnu nebudou moc dobré. Méně frontální oblačnosti, jasno až polojasno, bude jen během noci z pondělí na úterý v severní a východní části území. Během noci z úterý na středu bude dobrá dohlednost, díky jasné nebo skoro jasné obloze v severní polovině Česka. Jinak bude převládat velká oblačnost – zataženo až oblačno,” shrnula pro Novinky Dagmar Honsová ze společnosti Meteopress.

U rovníku je vidět po celý rok

Zvířetníkové nebo zodiakální světlo je každopádně sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Tyto částice pocházejí především z ohonů komet či z drcených meteoritů. Protože jsou rozprostřeny především v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky (roviny, na které leží zemská dráha), promítá se nám světelný kužel na oblohu do zvířetníkových neboli zodiakálních souhvězdí.

Foto: Petr Horálek a Juan Carlos Casado

Zvířetníkové světlo (světlé kužele uprostřed) na mozaice ze severní a jižní polokoule

V oblastech poblíž rovníku je podle Horálka světlo pozorovatelné po celý rok, jelikož nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo nízko nad obzorem. Z našich zeměpisných šířek jej můžeme nejlépe sledovat okolo rovnodenností, na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem.

NASA jako snímek dne publikovala letos už druhou fotografii z opavské univerzity

Věda a školy

Světelné znečištění – zvířetníkové světlo přestává být viditelné

„Světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obzoru na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až italský astronom Giovannni Domenico Cassini (1625–1712), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu. Jiné zdroje Cassiniho o toto prvenství připravují a tvrdí, že za vysvětlením jevu stojí švýcarský matematik Nicolas Fatio de Duillier (1664–1753) publikující své práce jen o rok později,” popsal Horálek.

Foto: Petr Horálek

Nejlépe je zvířetníkové světlo viditelné po západu nebo před východem slunce. Na snímku na dokonale tmavé obloze na celooblohové mozaice z ostrova Rarotonga v Pacifiku.

Dodal ale, že přemíra škodlivého světelného smogu z měst způsobila postupné „zneviditelnění” úkazu z mnoha míst na celém světě. Světlo je podle odborníků přibližně 70krát slabší než obloha v přezářených velkoměstech, proto je nutné k jeho spatření pozorovací místo, kde neruší ani světelný smog, ani případná mlha. Je k tomu samozřejmě zapotřebí též jasného počasí.

Světelné znečištění se zvyšuje až o šest procent ročně, upozorňuje astronom

Věda a školy

V Česku se dá úkaz obecně sledovat např. na Vysočině, Šumavě, v Novohradských horách, Beskydech, Jeseníkách, na Manětínsku či v Orlických a Jizerských horách.

Foto: Petr Horálek

Panorama pásu zvířetníkového světla (vpravo), zodiakálního mostu a protisvitu (vlevo) proti dokonale tmavé obloze v Chile

Foto: Petr Horálek

Oblouk zvířetníkového světla a mostu na dokonale tmavé obloze nad observatoří ESO La Silla v Chile

Za ideálních podmínek, které panují např. ve vysokohorských oblastech v Chile, je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla, ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, nebo jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit.

Ještě v dubnu

Po 15. březnu už tedy začne Měsíc rušit jev svým svitem a zodiakální světlo přezáří. Zvířetníkové světlo pak bude možné pozorovat, a třeba i fotografovat, ještě v dubnu, konkrétně od 1. do 14. dubna, ale jeho sklon vůči obzoru se bude pomalu zmenšovat a podmínky k jeho pozorování zhoršovat.

Průzkumník Perseverance urazil na Marsu první metry

Věda a školy

V oblasti poměrně vysoko nad obzorem, nad nejjasnější částí bělavého kužele, najdeme také planetu Mars, která se nachází blízko očima viditelné otevřené hvězdokupy zvané Plejády v souhvězdí Býka. Nejblíže se u kupy promítal 4. března.

Foto: Petr Horálek

Zvířetníkové světlo vlevo od středu snímku, fotografováno v pátek 5. března z Ústupek u Sečské přehrady.

Související články

Výběr článků

Načítám