Článek
Třicátá léta 19. století byla divnou dobou. Na jedné straně se mocní tehdejší Evropy rozhodli jednou provždy zabránit, aby se ještě jednou objevil někdo jako Napoleon Bonaparte a revolucionáři nejrůznějšího střihu.
Proto utáhli šrouby nesvobody, jak jen to šlo. Na druhou stranu i v těchto podmínkách pokračoval mohutný rozvoj vědy a techniky, umocněný lákavými myšlenkami osvícenectví a překotným průmyslovým rozvojem v západní části kontinentu.
Nastává doba plastová
Jako plasty označujeme umělé nebo částečně umělé látky, charakteristické mnohonásobným opakováním jednoho nebo více druhů či skupin atomů. Můžeme je proto přirovnat k dlouhému pevnému řetězu ze stále se opakujících menších článků.
Jak již napovídá jejich název, plasty bývají za určitých podmínek tvarovatelné. Navíc jsou většinou tepelně a chemicky poměrně odolné, pevné, nepropustné a mívají nízkou hmotnost. Praktickou výhodou těchto makromolekulárních sloučenin zůstává i to, že jejich výroba není nákladnou záležitostí a že mohou být využity mnoha způsoby.
Ukázalo se, že tisíc metrů krychlových vody v Dunaji obsahovalo v průměru 317 umělohmotných položek.
Počátkem 20. století se belgický výzkumník Leo Henrik Bakeland seznámil se studiemi uveřejněnými v 70. letech 19. století. Na konci roku 1909 pak získal patent na výrobu fenolformaldehydové pryskyřice.
Již další rok se tato látka začala průmyslově vyrábět pod obchodním označením, odvozeným od jména belgického vědce – bakelit. Ještě do poloviny 20. století chemici připravili dalších 150 plastů. A to byl teprve skromný začátek.
Plasty se vydávají na nezadržitelnou cestu
V roce 2015 se ve světě vyrobilo 322 miliónů tun umělých hmot, tedy 215x více než v roce 1950. Málo se ví, že plná desetina tohoto jen těžko představitelného množství nakonec skončí v moři. Žádný div, že právě plasty představují ve světovém oceánu 90 procent veškerého odpadu. Ačkoliv nejnovější studie odhady objemu plastických hmot v mořích naší planety výrazně snížily, pořád půjde o přinejmenším desítky tisíc tun.
Na některých místech se umělé hmoty v moři hromadí tak, jako například na známé havajské pláži Waikiki.
I když se 70 % umělých hmot, které se vyskytují v oceánu, nakonec uloží na mořském dně, zbytek unášejí proudy a shromažďují jej na určitých místech, nejčastěji tam, kde se mořské proudy stýkají nebo kde vytvářejí rozsáhlé víry. Již dnes podle údajů Světového ekonomického fóra činí poměr plastů a ryb podle hmotnosti ve světovém oceánu 1:5.
Pokud se nepodaří zvrátit současný trend, bude v roce 2050, kdy lidé vyrobí ve srovnání s dneškem 3,5x více umělých hmot, aspoň podle hmotnosti, v mořích na celé zeměkouli plavat stejně plastů jako ryb.
Zatímco o narůstajícím problému umělohmotného odpadu v mořích bývají politici, řídící pracovníci a nejširší veřejnost informováni vcelku pravidelně, mnohem méně se hovoří o plastech v řekách. A to i přesto, že jenom pětina plastických hmot znečišťujících světový oceán pochází z lodí či ropných plošin, většina se do moří dostává z pevniny právě vodními toky.
Rakouští vědci šli na problém od vody
Aaron Lechner z Vídeňské univerzity řídil početný kolektiv výzkumníků, který dva roky pečlivě sledoval umělohmotný odpad plovoucí v Dunaji, konkrétně mezi Vídní a Bratislavou.
Šetření probíhalo od dubna od července, tedy v období, kdy se v řece vyskytuje většina rybích larev. Vědci proto zaznamenávali i početnost rybích larev unášených ve vodním sloupci. V řece umístili sítě s oky o velikosti 500 mikrometrů, které pokrývaly až 60 % vodního sloupce a zachytávaly jak umělohmotný odpad, tak rybí larvy. Poté porovnali počet a velikost obou složek.
Rakouští ekologové odebrali celkem 951 vzorků. Protože početnost rybích larev má tendenci vrcholit v nočních hodinách, 658 z nich získali v noci. Umělohmotný odpad tvořil buď surový průmyslový materiál používaný pro výrobu umělých hmot, ať už jako granule, vločky či malé kuličky, nebo plastové výrobky či jejich části, jako jsou PET láhve, víčka či pásky. Zajímavé výsledky netradičního výzkumu uveřejnil časopis Environmental Pollution.
Více plastových částic než rybích larev
Ukázalo se, že tisíc metrů krychlových vody v Dunaji obsahovalo v průměru 317 umělohmotných položek dosahujících celkové hmotnosti 4,8 gramu. Mezi jednotlivými místy, kde byly vzorky získány, a oběma roky existovaly velké rozdíly. Zjištěné maximum dosahovalo 141 648 položek/1000 m3.
Naopak tisícovka kubických metrů hostila průměrně 276 rybích larev o celkové hmotnosti 3,2 gramu.
Již dnes přijde čištění evropského pobřeží včetně pláží od plastů ročně na 630 miliónů eur (16,4 miliardy Kč). Na snímku umělohmotný odpad na pobřeží na jihu Albánie.
Zmiňované výsledky potvrzují, že ve sledovaném úseku Dunaje se vyskytovalo více částic a kusů umělých hmot než rybích larev. Plastové částice jsou tak ve vodním prostředí běžně dostupné pro řadu organismů, které je mohou snadno zaměnit s potravou.
„Naše výpočty naznačují, že Dunaj denně přinese do Černého moře 4,2 tuny umělých hmot, což odpovídá jednomu nákladnímu automobilu. Ve skutečnosti bude toto množství větší, protože jsme nebrali v úvahu části umělých hmot o průměru větším než 5 cm a naopak menším než 0,5 milimetru, V našich kalkulacích jsme nezohlednili ani to, že se umělohmotný odpad může v dolním úseku druhé největší evropské řeky hromadit,“ upozorňuje Reinhard Krusch, další badatel z Vídeňské univerzity, který se výzkumu rovněž účastnil.
