Na jihu Mexika objevili archeologové nejstarší a největší mayskou stavbu

Aguada Fénix, jak se plošina nazývá, je 1400 metrů dlouhá, 400 metrů široká a vysoká 10 až 15 metrů. Objemem překonává i slavnou Velkou pyramidu v egyptské Gíze.

Na rozdíl od známých o tisíc let starších strmých mayských pyramid ve městech, jako je Tikal v Guatemale a Palenque v Mexiku, plošina Aguada Fénix nebyla postavena z kamenných bloků, ale spíš z pálené hlíny.

„Myslíme si, že šlo o místo, kde se pořádaly rituály, konala dlouhá procesí a kam lidé přinášeli ukládat náboženské předměty,“ sdělil pro National Geographic archeolog Takeši Inomata, který se mayskou civilizací dlouhodobě zabývá.

Kolem budovy, ke které vede devět zpevněných cest vinoucích se kolem série vodních nádrží, nepřiléhají žádná další okolní stavení. I to je podle vědců potvrzením předpokladu, že se jednalo o místo, kam se konaly poutě a které sloužilo jako prostor pro shromažďování.

Podle odborníků přináší stavba hned několik nových a zajímavých poznatků o mayské civilizaci. Tím prvním je, že Mayové stavěli ve starších dobách větší stavby než během svého vrcholného období, které se datuje od roku 250 našeho letopočtu až po rok 900.

Druhým zajímavým poznatkem je, že starší mayská společnost byla podstatně rovnostářštější, než ji známe z její klasické éry.

Podle výzkumníků totiž na místě nebyly nalezeny žádné stopy po sochách ztvárňujících vysoce postavené jedince. To prý naznačuje, že sociální nerovnost a hierarchická společnost se vyvinula až v pozdějším období.

Podle Takešiho Inomaty musela být stavba o objemu větším než 3,6 milionu metrů krychlových extrémně náročná. Pět tisíc dělníků by ji prý muselo stavět při nepřetržité práci celých šest let.

„To místo je tak obrovské, že vypadá jako přírodní krajina,“ řekl Inomata pro The Guardian. V současné době je dokonce část přilehlých prostor ve vlastnictví místních rančerů. „To místo je dobře viditelné teprve když použijete LiDaR,“ dodal Inomata.

Lidarové mapování (Light Detection And Ranging, také LIDAR) je metoda dálkového měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku odraženého od snímaného objektu. V posledních letech přineslo pro archeology mnoho cenných objevů.

Podle vedoucího Oddělení informačních zdrojů a archeologie krajiny z Archeologického ústavu AV ČR Davida Nováka umožňuje tento způsob výzkumu propátrat terén i na místech, kde by to bylo jinak jen obtížně možné. Právě na objevech mayských struktur ze Střední a Jižní Ameriky je to prý nejvíce patrné.

„Krajina se ukazuje být jedním velkým lidským výtvorem bezpočtu generací. Daří se odhalovat pozůstatky zaniklých cest, těžební činnosti, opevněných sídel, vojenských táborů, pravěkých mohylníků, ale i celých zaniklých vesnic, o kterých jsme dosud neměli tušení, nebo je nedokázali přesněji lokalizovat. Modely vzniklé skenováním nám navíc dávají dříve nepředstavitelné možnosti, jak taková místa analyzovat v počítači a dozvědět se o nich mnohé informace,“ sdělil pro Novinky.cz Novák.

Archeologové analyzují buď snímky, které už vznikly z nějakého jiného důvodu, jako když se například u nás v České republice zeměměřičský ústav rozhodl zpřesnit výškopisné mapy, nebo se provádí zvláštní průzkum na vědci vytipované lokalitě.

Podle Davida Nováka je však i přes pokrok technologií měření stále velice nákladné. „Hotová data se nakupují v řádu stovek korun na 5 km čtverečních. Cena za nově nalétaná a zpracovaná data by byla nejméně stonásobně dražší,“ popsal pro Novinky archeolog.

Nejnákladnější je na celém procesu prý především zpracování, které trvá mnohonásobně déle než samotné pořízení snímků a jedná se o náročný proces mravenčí práce specializovaných archeologů.