Na hranicích Albánie a Severní Makedonie jsou pozůstatky nejstaršího jezerního města v Evropě

Laboratoř Bernské univerzity ve Švýcarsku určila pomocí radiokarbonové metody stáří nedávno získaných vzorků vyzvednutých z této paleolitické lokality u pobřeží malého poloostrova Lin na 6000 až 5800 let před naším letopočtem.

„Pokud je nám známo, jezerní lokalita u poloostrova Lin je nejstarší v Evropě. Je o několik set let starší než dosud známá místa ve Středomoří a v alpské oblasti,“ řekl agentuře AFP archeolog Albert Hafner, který je ředitelem výzkumu na univerzitě v Bernu.

Hafner poslední čtyři roky spoluřídil práci týmu albánských a švýcarských archeologů, kteří prováděli vykopávky ve smaragdových vodách Ochridského jezera. To je nejstarším jezerem v Evropě a zároveň památkou zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO. Albánie se o ně dělí se Severní Makedonií.

„V severních Alpách pocházejí podobná jezerní města z doby kolem roku 4000 před Kristem, v italských alpských jezerech více na jihu se datují do doby kolem roku 5000 před naším letopočtem,“ vysvětluje Hafner coby odborník na neolitická jezerní města Evropy.

Tyto městečka či vesnice tvořily domy postavené na kůlech nad vodou nebo v oblastech pravidelně zaplavovaných stoupající hladinou vody. Podle prvních odhadů mohlo město na balkánském jezeře obývat 200 až 500 lidí.

Archeologové se za asistence profesionálních potápěčů nadále střídavě spouštějí na dno jezera, aby vyzdvihli zkamenělé úlomky a především kusy dubových kůlů.

Analýza růstových letokruhů těchto kmenů metodou dendrochronologie by měla poskytnout „cenné informace o klimatických a environmentálních podmínkách“ daného období a o každodenním životě obyvatel města, vysvětluje archeolog Adrian Anastasi, který vede tým albánských badatelů.

„Dub je jako švýcarské hodinky, velmi přesný, jako kalendář,“ zdůrazňuje Hafner.

„Abychom pochopili strukturu tohoto starobylého místa, aniž bychom ho poškodili, … postupujeme velmi pomalu a velmi opatrně,“ říká Anastasi. Práci neusnadňuje ani bohatá vegetace. „Postavit jejich vesnici na kůlech byl složitý úkol (…) a je důležité pochopit, proč si tito lidé zvolili právě tento typ architektury,“ dodává.

Prozatím se předpokládá, že hlavní činností těchto vesničanů bylo zemědělství a chov dobytka. „Našli jsme různá semena, rostliny a také kosti divokých i domácích zvířat,“ říká albánský profesor archeologie Ilir Gjepali, který má na starosti prvotní třídění materiálu vyneseného na povrch.

Každý sestup na dno jezera poskytuje cenné informace pro rekonstrukci architektury obydlí nebo organizace života vesničanů, kteří podle Anastasiho mohli patřit k prvním usedlým lidem na evropském kontinentě.

Po nedávném dvouhodinovém ponoru nalezl albánský badatel v oboru podvodní archeologie Kristi Anastasi v hloubce čtyř metrů velké množství archeologického materiálu, keramiky a úlomků křemenných nástrojů. Vzorky hromad a dalšího organického materiálu jsou pravidelně zasílány k analýze do univerzitních laboratoří v Bernu.

Archeologové zjistili, že město bylo pravděpodobně opevněné. Odhadují, že do dna jezera u Linu bylo zatlučeno asi 100 tisíc kůlů, což je „skutečný poklad pro výzkum“, říká Hafner a dodává, že výzkum lokality může trvat ještě asi 20 let.

„Aby se takto ochránili, museli vykácet les,“ zmínil dále. Ochrana před kým? Na to archeologové v tuto chvíli těžko hledají odpověď. „Jde o klíčové pravěké lokality, které jsou zajímavé nejen pro tento region, ale pro celou jihozápadní Evropu,“ uzavřel archeolog.