Článek
Enceladus je malý měsíc o průměru zhruba 500 kilometrů s hornatým jádrem a ledovým povrchem. Mezi nimi je stlačena voda v kapalném skupenství, která může reagovat s horninami a poskytovat tak dostatek energie pro podporu mikrobiologického života, konstatoval odborný magazín Science.
Trhlinami v ledovém povrchu Enceladusu vyvěrají gejzíry podpovrchové vody. Vědci už věděli, že tyto gejzíry obsahují stopy metanu, amoniaku, oxidu uhličitého, oxidu uhelnatého, jednoduchých organických molekul, solí a dokonce i silic.
Předpokládali tedy, že voda reaguje s jádrem rozpálenými horninami. Že se obohacuje o v nich obsažené minerály. K podobným procesům dochází také na dnech pozemských oceánů a podle evolučních vědců by mohlo jít o stěžejní proces, který na naší planetě vytvořil příhodné podmínky pro život.
Chyběl jediný důkaz. Molekulární vodík. A ten právě sonda Cassini na Enceladu našla. Zbývá zjistit, zda nezůstalo jen u reakcí, ale jestli už tam vzniklo i něco víc - život. Na to už ale přesluhující Cassini neodpoví. Vědci proto upozorňují, že nastal čas vypravit novou misi.