Mlynáři mají po více než století vlastní slovník

„Samozřejmě jsem na slovníku nepracoval nepřetržitě. Už v roce 2009 byl odevzdán, ale k vydání nedošlo. Naštěstí. Tehdy jsem neměl například řadu praktických znalostí. Mlel jsem pouze na ručních mlecích kamenech. Takže po určité přestávce a další osobní praxi s vodními mlýny jsem se k psaní vrátil, mnohá hesla korigoval či úplně přepsal,“ uvedl Radim Urbánek a prozradil, že na začátku si slovník psal sám pro sebe.

„Poté, co jsem začal spolupracovat s největším znalcem našich mlýnů Luďkem Štěpánem, jsem se začal sám sebe ptát, co přesně znamená termín, který použil. Nebo jak se ta operace prováděla,“ zavzpomínal Radim Urbánek a hned přidal příklad.

„Třeba pojem špicování. Nejde o vytváření špičky, ale naopak o zbavení se špičky u obilky,“ vysvětlil etnolog, dnes ředitel Městského muzea v Ústí nad Orlicí.

Když ještě pracoval v muzeu ve Vysokém Mýtě, narazil ve zdejší knihovně na Mlynářský slovník Karlouše Richtera. A krátce nato také na Materiál ku slovníku technologickému z roku 1861. Ovšem v obou případech to byla díla napsaná tak, aby jim rozuměl tehdejší čtenář.

„Píše se tam: loužíme to. Ale kdo tomu rozumí? Co je to loužit? A mysleli skutečný louh nebo něco jiného?“ ptal se Urbánek. Svůj slovník se proto snažil pojmout současně. Mimo jiné prošel text slovníku šesti korekturami.

„Objevila se tam třeba slova, u nichž se nepodařilo upřesnit, o jaký slovní rod se jedná. A to ani po konzultacích s Ústavem pro jazyk český. Třeba lemež - trám, který běží pod mlecí podlahou. Je to ta lemež, nebo ten lemež?“ tázal se dále Urbánek.

Mlynářský slovník Radima Urbánka je významný pro všechny, kdo se o mlynářství zajímají. A nejsou to pouze odborníci, ale i řada laiků.

„Mlýny, zejména vodní, jsou přitažlivé pro kohokoliv. I pro děti. Ty nejchudší vesnické mlýny mohou vypadat jako chalupa, ale stačí vejít a najednou tam je něco tajemného, samé převody, kameny, pásy, mlecí stolice, řemenice. Skoro jako zvětšený hodinářský stroj,“ zmínil Urbánek a připomněl, že mlynáři odjakživa patřili na vesnici mezi autority.

„Farář, učitel, starosta a mlynář. A mlynář, ten se musel orientovat hned v několika profesích včetně strojírenství, hydrologie, tesařství, ale samozřejmě i potravinářství. Protože nejen, že by mohl zničit hospodářům jejich úrodu, ale sám by mohl i prodělat,“ upozornil Radim Urbánek.

Například proto, že se melivo během mletí zahřívá a při vysoké teplotě se poškodí bílkoviny. A když mele zrno s vyšší vlhkostí, odpaří se z meliva voda a vzniknou ztráty.

„Z každého metráku minimálně dva litry. Takže výsledných výrobků je najednou mnohem méně oproti hmotnosti obilí na počátku. A mlynář mohl mít promelek maximálně čtyři procenta. Rozdíl musel zaplatit ze svého,“ popsal Urbánek.

Zájemci o mlynářství mohou Urbánka spatřit v průběhu roku na řadě akcí - i jako pana otce (mlynářský mistr, ať už v postavení nájemce či majitele mlýna, byl nazýván pan otec - pozn. red.) ve vodním mlýně ve skanzenu na Veselém kopci nebo ve Strážnici.