Článek
Mikroplasty, které pocházejí z vláken oblečení, pneumatik, kosmetiky a mnoha dalších zdrojů, již byly nalezeny po celé planetě – od vrcholu Mount Everestu až po nejhlubší oceány.
Podle mnoha studií je lidé konzumují v potravinách i ve vodě a také je vdechují, podle loňského britského výzkumu dokonce 2000–7000 částic denně, a to pouze doma.
S mikroplasty je to mnohem horší. Vdechneme tisíce částic denně, zjistila studie
Vědci prokázali, že tyto drobné částečky škodí volně žijícím živočichům. Jejich přesný dopad na člověka ale neznají, i když v laboratoři se ukázalo, že mohou poškozovat lidské buňky.
| Specialista na respirační onemocnění Anoop Chauhan z organizace Portsmouth Hospitals NHS Trust (National Health Service, NHS, česky Národní zdravotní služba, je britská vládní agentura – pozn. red.) loni připomněl, že mikroplasty jsou nebezpečné, jelikož se prakticky nerozpadají. |
|---|
| „Mít tyto částice v těle může způsobit stres a změny metabolismu, může to ovlivnit imunitu, schopnost bojovat s infekcemi, může to ovlivnit vaši reprodukční kapacitu a potenciálně by to mohlo být karcinogenní – způsobující rakovinu,“ popsal podle serveru listu The Daily Mail. |
Plastové částečky v Arktidě kolují už přes 10 let
Nová studie zveřejněná v odborném časopise Scientific Reports, kterou vedl Mats Huserbråten z Institutu pro výzkum moře v norském Bergenu, každopádně naznačuje, že částice se do Severního ledového oceánu, severských moří a Baffinova zálivu rozšířily z Evropy.
Animace od NASA ukazuje, jak lidstvo zamořilo oceány plastovým odpadem
Autoři studie pomocí modelování předpověděli, kolik mikroplastů se bude nacházet v určitých částech oceánu a porovnali je se vzorky vody z těchto míst. Z jejich analýzy vyplývá, že mikroplastové částice kolují v Arktidě již nejméně deset let.
Výzkumníci ze západonorského Bergenu spojili modely oceánských proudů z let 2007 až 2017 se simulacemi pohybu plovoucích mikroplastů. Poté napodobili uvolňování drobných plastových částic z 21 velkých řek v severní Evropě a Arktidě každý den po dobu 10 let a předpovídali jejich pohyb po několik desetiletí. Tato data porovnali se 121 vzorky mořské vody, které odebrali na 17 místech u západního pobřeží Norska v období od května 2017 do srpna 2018.
Znečištění řek léčivy? Globální hrozba pro životní prostředí a lidské zdraví, tvrdí vědci
Zjistili, že většina simulovaných částic je unášena dvěma hlavními cestami. Až 65 procent z nich míří podél norského pobřeží směrem k moři Laptěvů na severu Ruska. Poté se dostávají do Severního ledového oceánu, přes severní pól a nakonec oceán opouštějí přes Framský průliv východně od Grónska. Třicet procent se vydalo jiným směrem, přes Grónsko a pak dále na jih podél severovýchodního pobřeží Kanady.
Analýza mořské vody nalezené v každé z těchto oblastí odhalila, že rozložení mikroplastů odpovídá vědeckým modelům.
Afriku zaplavuje plastový odpad. Vytváří ale i pracovní místa
Vědci ve studii varovali, že je nutné lépe nakládat s odpady, aby nebylo ohroženo zdraví arktického ekosystému. Mezi současné metody, které mají snížit uvolňování mikroplastů, patří např. přidávání filtrů do praček, které částice zachycují. Lze je také odstranit některými úpravami odpadních vod a pitné vody.
Hlubokomořské chobotnice zabydlují odpad od lidí
V této souvislosti můžeme připomenout jinou aktuální studii, a to pod vedením badatelů z Itálie a Brazílie, kteří chtěli zjistit, jak se chobotnice staví k odpadkům, které končí na mořském dně.
Výprava do Atakamského příkopu objevila nové organismy
Primárním způsobem, jak chobotnice využívají odpadky, je vytvoření příbytku. Chobotnice zabydlují skleněné lahve všech tvarů, které jsou jejich primární volbou; po nich následují plastové a nakonec kovové nádoby. Menší předměty jako kovová a plastová víčka či zátky, kousky skla a plastů, kovové lžičky a úlomky kokosových skořápek jim slouží jako maskování. Větší předměty, např. plechovky, igelitové pytle, a dokonce kus surfingového prkna, jim slouží jako pomůcky, jak se ukrýt mezi kameny.
Podobná vynalézavost dokazuje inteligenci a extrémní schopnost adaptace hlavonožců. Odvrácenou stranou výzkumu je možnost, že chobotnice využívají lidské odpadky proto, že se tenčí zásoba dostupných mušlí. Některé lidské odpadky pro ně navíc mohou být nebezpečné – např. úlomky skla nebo autobaterie, kterou zabydlela jedna z chobotnic.