Článek
Pocit dobrej, shodují se osmáci Martin a Bára. Martin chodil na informatiku povinně jen v páté a šesté třídě, Bára zůstala u informatiky dodnes. Oba patří v oboru mezi lepší žáky.
Martinovi třicet minut na test stačilo, všechno vyplnil, překontroloval, upravil. „Těžký to bylo, ale celkem to šlo. Bylo to tak střední,“ hodnotí úroveň.
Podle Báry nebylo obsahem testu nic, co by ve škole neprobírali. „Nedá se říct, že by to bylo lehčí nebo těžší, ale bylo to zkrátka jiné. Asi proto, že to tam vypadá jinak, než když jsme s tím pracovali při hodinách,“ popsala Bára.
Testy totiž probíhají v programu, který děti nemohou znát. Jednak zřejmě šlo tvůrcům o ochranu známek běžných programů a jednak asi chtěli zajistit, aby žádné dítě nebylo zvýhodněno, když by pracovalo s programem, který zná. A tak byly „znevýhodněny“ všechny.
Nutno improvizovat
Podle zástupce ředitelky Jana Drápala, který na průběh testů dohlíží, mohou mít slabší žáci problémy. „Je to sestaveno z velkých úkolů, ke kterým patří další menší kroky a jsou jasně zadané. Ale opravdu to vyžadovalo velkou dávku improvizace a umění přizpůsobit se neznámému prostředí, a to okamžitě,“ řekl Drápal.
Ale Martinovi s Bárou prý speciální program větší problémy nedělal. „Na začátku jsme si vyzkoušeli, co a jak dělat, a pak už to šlo. Program nám pořád říkal, co máme dělat, takže to bylo jednoduché,“ řekla Bára.
Žáci osmé třídy po absolvování mezinárodního testu počítačové gramotnosti
Vlastně celý test běžné situace jen simuluje. Děti například nesmějí být připojeny k internetu, přitom musí z veřejně dostupných zdrojů vytvářet prezentace, které jsou základem testu.
K počítači je ale připojen flash disk, na kterém se potřebné i zavádějící informace objeví. K zadanému tématu pak už zbylo Martinovi jen vytvořit „nadpis, nějak to popsat, k tomu obrázky, prostě aby to bylo srozumitelné“. Jejich učitelka informatiky Soňa Koutníková na prezentace dost dbala.
„Kladu důraz na to, že to nemá být dlouhý text a nesmí se to zkopírovat. Měla by tam být jen hesla, body a obrázky,“ říká pedagožka. Jestli ale zrovna tato kritéria budou Australané kvitovat, si není jistá.
Drápal je však přesvědčen, že témata jsou zpravidla jasně daná a pro děti by neměla být nová. „Jsou to věci, které by se měly ve škole naučit. Měly by například poznat, že když se po nich chce číslo kreditky, nebo když hledají informace, a místo toho jim nabízejí byznys, že to není v pořádku. To je základní internetová bezpečnost, kterou se je snažíme naučit,“ řekl kantor.
„Když pak vidíte jejich profil na Facebooku, zjistíte, že dělají všechno úplně přesně obráceně, než je učíte – dají si tam fotku v plavkách, zabezpečení vstupů nula…,“ posteskl si Drápal.
Méně výuky IT
Škola má povinnou hodinu IT týdně v 5. a 6. třídě, pro další ročníky si mohou žáci vybrat mezi IT a druhým cizím jazykem po dvou hodinách týdně. Kvůli revizi centrálních osnov, jíž se zavádí druhý povinný cizí jazyk na druhém stupni, nepovinná informatika odpadne.
„Nicméně všichni učitelé by měli být počítačově gramotní a tím pádem by měli vést děti k tomu, aby využívaly informační technologie ve všech předmětech,“ podotýká Drápal.
Podle něj má škola na to zázemí dostatečné: dvě počítačové učebny, čtyři interaktivní tabule a navíc přenosné počítače.
Počítačové učebny jsou prý dětem dostupné kdykoli i mimo vyučování, protože stále ještě je dost těch, které doma počítač nebo internet nemají. „Ale stejně pak vidíte, že si tam hrají hry,“ podotkla Koutníková. Jak nakonec žáci ZŠ Švehlova prezentovali ČR, bude známo v příštím roce.