Matematikář z internetu: Má videa pomohla u přijímaček desítkám tisíc dětí

Vaše videa s matematickými úlohami sleduje pravidelně sto tisíc lidí. Myslíte si, že někomu z nich pomohla i u přijímaček?

To jsou tisíce, desetitisíce lidí. Jsem si naprosto jistý, že pomohla.

Máte takovou odezvu?

Denně se s ní setkávám. Mladí lidé mě potkávají na ulici a říkají, že díky mým videím něco pochopili, nebo že jim pomohla, že se někam dostali. To je super.

Co vás vůbec vedlo k tvorbě videí o matematice?

Měl jsem většinu života štěstí na skvělé učitele matiky a můj hlavní záměr od začátku byl, aby všichni měli možnost umět matiku.

Doučujete, učíte na soukromých gymnáziích, ale na YouTube kanálu vystupujete hodně jako bavič. Je to součást vaší strategie, jak upoutat a udržet pozornost?

Sám se považuji za strašného suchara, trapáka, ale vyrovnávám to. Na matfyzu jsem měl ale úžasný učitelský vzor, pana učitele Rokytu. Kromě toho, že byl báječný pedagog, byl také úžasná studnice moudrosti a historických souvislostí a faktů. A navíc měl zásobu matematických vtipů.

Párkrát jsem s ním natáčel i nějaké video – mám s ním sérii o fantastických věcech. Mimo jiné říkal: „Marku, ty věci musí na sebe navazovat. Když jste mi začali odpadávat, nějak jsem výklad přerušil, typicky po dvaceti minutách. Buďto jsem řekl vtip, nebo jsem otevřel okno.“

Ale u vás to působí spontánně.

Za baviče se nepovažuji, ale hrozně mě to baví. Když to baví mě, tak si to asi někdo ve třídě užívá. Druhá věc je, že se neberu vážně. Když něco vykládám, chci, aby všichni dávali pozor a nikdo nedělal bordel. Ale neberu vážně sám sebe v tom smyslu, že nemusím mít vždycky pravdu. Řeknu klidně: „To jsem ale debil. Je to přece takhle“. Děcka si ze mě dělají legraci a já se s nimi směju. Vědí, že se toho nemusí bát. Když jsme si my utahovali z učitele, skončilo to ředitelskou důtkou.

Co si myslíte o přijímačkových testech Cermatu? Jsou nastaveny tak, že tam musí být i úlohy, které zvládne jen málo lidí, aby se odlišily špičky, průměr a ostatní?

Podle mě jsou testy nastaveny dobře. Vyrobit test je strašně složité. Je to několikaměsíční úsilí desítek odborníků, kteří tomu rozumí. Chtěl bych vidět kohokoliv, jestli by udělal lepší. Opravdu si myslím, že jsou teď testy už dobré.

A že jsou tam chytáky? Když umíte číst, tak ne. Je třeba si přečíst větu a pochopit, co znamená. Samozřejmě že se každému i mně jednou za rok za dva stane, že si přečtu otázku a říkám si, jak je to myšleno. Ale to je součástí našeho života. Zadání v testech však většinou nejsou nijak obzvláště zamotaná nebo složitá.

Ale pod časovým tlakem se to může jevit jinak.

Můžeme se bavit o tom, jestli čas vytyčený na test je adekvátní způsob, jak určit další směřování dítěte. Taky si myslím, že by bylo lepší udělat týdenní soustředění, kdy děti budou sledovat odborníci, kteří vydají komplexní hodnocení jejich schopností, přístupu k práci a podobně. Ale to by stálo spoustu peněz, času a úsilí.

Vraťme se ale k těm chytákům. Jedna z věcí, jak poznám, že problematice opravdu rozumíte, je, že vám položím nestandardní otázku. Protože na standardní otázky se můžete našprtat. Nestandardní úlohy jsou nástroj, jak zjistit, jestli člověk věci opravdu rozumí. A o to jde.

A dá se na to připravit?

Samozřejmě že ano, ale musíte těm věcem rozumět.

Stačí na to příprava ze školy?

Školy se jednak hrozně liší, ale také je třeba se ptát, na co vás mají připravit. Co je váš cíl u toho testu?

Dostat se na školu.

Musíte být lepší než ti ostatní. Přijímačky nejsou o tom, jestli zvládnete test. Jsou o tom, jestli budete lepší než ostatní, protože když nebudete, máte smůlu. Jsou školy, kde 45 bodů z 50 možných na přijetí nestačí. Záleží na tom, jak je žák dobrý a jaká je konkurence.

Kdybychom si vzali průměrného žáka s přípravou pouze ze školy a pak jeho konkurenty, kteří se připravovali i mimo školu, nebude mu to stačit. Přijímačky jsou prostě postaveny tak, že nebojuji proti testu, ale proti ostatním dětem, které se chtějí dostat na místo, kam se chci dostat já.

Maturita je postavená úplně jinak. Tam soupeříte s testem nebo sami se sebou.

Důvod, proč nás základní škola na přijímačky nepřipraví, je, že konkurence dělá víc, než děláme my. Anebo musím být superchytrý, abych se nemusel učit. I takové děti jsou.