Lišejníkům se daří i v podmínkách podobných těm na Marsu, zjistila polská studie

Jak minulý týden informoval zpravodajský server Science Alert, výzkumníci z Polska chtěli zjistit, které fyzikální a biochemické vlastnosti mohou lišejníkům pomoci přežít v podmínkách podobných těm na Marsu a zároveň zůstat metabolicky aktivní.

„Naše studie jako první prokázala, že metabolismus houbového partnera v symbióze lišejníků zůstal aktivní i v prostředí připomínajícím povrch Marsu,“ řekla novinářům hlavní autorka Kaja Skubalová, botanička z Jagellonské univerzity.

„Tato zjištění rozšiřují naše chápání biologických procesů v simulovaných marsovských podmínkách a odhalují, jak hydratované organismy reagují na ionizující záření – což je jedna z nejkritičtějších výzev pro přežití a obyvatelnost Marsu,“ doplnila.

Lišejníky jsou bizarní struktury, v nichž houba a řasa nebo sinice spolupracují, aby vytvořily kolonii, která dokáže přežít v podmínkách, v nichž by samotné neměly šanci.

V nehostinných dobách mohou přejít do klidového stavu a po kontaktu s vodou se znovu probudit k životu a růstu.

Stejně jako želvušky (Tardigrades), které někdy obývají jejich zákoutí, jsou díky své schopnosti přežít i ty nejdrsnější pozemské podmínky hlavními kandidáty pro mimozemský výzkum.

V polské simulaci Marsu byly použity dva druhy: bělavá džbánovka mechová (Diploschistes muscorum), která připomíná zaschlou krustu, a tmavá rozvětvená pukléřka pichlavá (Cetraria aculeata), jež se podobá mořským řasám.

Vědci lišejníky umístili do nádrže, v níž vytvořili podmínky podobné těm na Marsu.

Experimenty byly provedeny samostatně pro každý druh a trvaly pět hodin. První dvě a půl hodiny simulovaly denní teplotu na povrchu Marsu, aby mohly probíhat metabolické procesy. Poté byla teplota postupně snižována, aby napodobila pokles teploty, který nastává na povrchu Marsu v noci. Teplota se pohybovala mezi 18 stupni Celsia při simulaci dne a -26 stupni při simulaci noci. (Je ovšem třeba připomenout, že byť ta nejvyšší teplota na Marsu může vystoupat až na +20 °C, tak průměrná je kolem -60 °C – pozn. red.)

Do nádrže navíc odborníci napustili vzduch obsahující 95 procent oxidu uhličitého s vlhkostí sahající od extrémně vyprahlých osmi do 32 procent. Tlak byl nastaven na velmi nízkých pět až sedm milibarů, což je o více než 1000 milibarů méně než tlak zemské atmosféry na úrovni hladiny moře.

Jak se lišejníky vyrovnávají s marsovskou úrovní UV záření a dalšími drsnými podmínkami, už zkoumaly jiné studie, a proto se Skubalová a její tým zaměřily spíše na ionizující sílu rentgenového záření.

Lišejníky byly zasaženy dávkou rentgenového záření o síle 50 stupňů, která je srovnatelná s dávkou, která může povrch Marsu zasáhnout za rok působením slunečních částic a erupcí. Rudá planeta má řídkou atmosféru a nemá globální magnetické pole, což jsou dva faktory, které před nimi chrání pozemšťany.

Tyto podmínky přežila jen džbánovka mechová. Vědci se domnívají, že ji může před škodlivým zářením chránit její tvrdá kůra, posetá krystaly šťavelanu vápenatého uvnitř i vně.

A i když polská simulace vystavila lišejníky jen malé ochutnávce drsné reality, která by na ně na rudé planetě čekala, tak podle Skubalové daný výzkum „prohloubil znalosti o adaptaci lišejníků a jejich potenciálu pro kolonizaci mimozemského prostředí“.