Článek
Podle serveru LiveScience se lidské exkrementy začínají vymykat kontrole. Podle odhadů nemá 2,6 miliardy lidí přístup k záchodu napojenému na kanalizaci. Každý rok tak do prostředí uniká 200 miliónů tun lidských exkrementů. Ovšem ani kanalizace často problém neřeší, především v rozvojových zemích bývá kanalizace vyvedena v 90 procentech případů do jezer, řek a oceánů. I v rozvinutých zemích stále fungují staré sanitární systémy, které se neumí vyrovnat se silnými přívalovými dešti.
Světová zdravotnická organizace (WHO) přitom odhaduje, že exkrementy jsou zdrojem infekcí, které každoročně zahubí 1,4 miliónu dětí, což je jedno dítě každých 20 sekund – tedy více než AIDS kombinované s malárií a tuberkulózou. Přesto problém nedostatečné kanalizace nepoutá tolik pozornosti jako jiné problémy lidstva. OSN sice vyhlásila cíl snížit na polovinu počet lidí bez přístupu ke kanalizaci, nyní však přiznala, že toho nebude možné dosáhnout.
Není to "sexy"
„Kanalizace není sexy,“ vysvětluje jednu z možných příčin Dan Yeo, analytik nevládní organizace WaterAid. „Je to o ho..., a to není ani trochu atraktivní.“
Toto tabu podle něj pak způsobuje, že většina lidí na světě si tento problém neuvědomuje a tím se snižuje i naléhavost jeho řešení. Některé programy navíc zcela selhaly. V Indii, kde vláda v 80. letech postavila milióny veřejných latrín, se z nich staly po čase kozí chlívky nebo skladiště a lidé na venkově dál chodí kálet do džungle. Kdo zná země jako Pákistán a Indie, ví, že i ve městech lidé na ulici využijí dlouhých splývavých košil a v případě potřeby si mírně přičapnou a vykonají potřebu a pak pokračují ve svých pochůzkách.
„Konání potřeby v džungli nebo na veřejnosti je poměrně závažný problém, protože především na venkově vede ke kontaminaci zdrojů pitné vody,“ upozorňuje britská novinářka Rose George, která se snažila problém kanalizace zpopularizovat v knize Velká potřeba.
Kromě toho jsou tu i další rizika. Uštknutí hadů při konání potřeby v přírodě nebo naopak sexuálně motivované útoky na ženy. Podle WaterAid kvůli těmto hrozbám ženy především v Africe čekají často až na příchod tmy a nevědomky si tak zadělávají na infekce močovodů. Ze stejného důvodu pak 20 procent afrických dívek ani nechodí do školy, protože jim hrozí, že by je někdo viděl při močení.
Řešení problému má však i atraktivní ekonomický rozměr, alespoň podle OSN se každý dolar investovaný do kanalizace znásobí osmkrát na penězích, které padnou za oběť léčení nemocí a vykrývání ztrát za nemocné zaměstnance. WaterAid pak zdůrazňuje, že pouhých 30 dolarů (kolem 500 Kč) zajistí jednomu člověku v rozvojové zemi přístup k pitné vodě a kanalizaci.