Článek
Vědci srovnávali mimo jiné genomy myší, krys, slonů a delfínů. Zjistili, že jeden z virů napadl geny společného předka před sto milióny let v době dinosaurů. Jeho stopy byly nalezeny skoro u všech savců. Další napadl rané primáty a vyskytuje se u všech primátů, opic i člověka.
Výzkum také ukázal, že viry, které napadly genetický materiál, ztratily možnost přecházet z jedné buňky do druhé. Místo toho se u nich rozvinula schopnost zůstat v hostitelské buňce. Staly se z nich endogenní retroviry.
Jsou v hostitelských buňkách třicetkrát častější, než se očekávalo. Z genetického materiálu v lidských buňkách se jen 1,5 procenta týká informací pro lidi. Polovinu tvoří odpad, který zřejmě nemá žádnou funkci a zbytek geny zavlečené viry a parazity.
Ne vždy však je podobný vpád negativní. Například protein syncytin přinesl virus a pomohl k vytvoření placenty.
Epidemie, která trvá dodnes
Vědci také zjistili, že se viry v savčím genomu množily tak moc, že lze hovořit o epidemii.
Robert Belshav z oddělení zoologie na Oxfordské univerzitě řekl: „Epidemie je vidět v každém savčím genomu, ten příběh trvá sto miliónů let a pokračuje dodnes. Máme podezření, že tyto viry se musely rozhodnout, že si buď ponechají své schopnosti a budou se moci šířit mezi různými druhy, nebo napadnou jeden genom a šířit se v něm.“
Ukázalo se, že viry pozměňující genom ztratily gen zodpovědný za přenos mezi buňkami, jde o takzvaný gen env.
Napadení zdravé tkáně virem HIV
Retroviry a endogenní retroviry
Retroviry jsou viry s jednovláknitou nukleovou kyselinou RNA, které jsou schopné přepsat svou genetickou informaci do DNA, tu následně mohou včlenit do genomu hostitelské buňky. Schopnost reverzní transkripce mají ale i další čeledě virů.
Některé retroviry jsou původci nádorových onemocnění, další napadají lymfatickou tkáň.
Pro člověka je patogenní T-lymfotropní virus a virus HIV, který způsobuje syndrom získaného selhání imunity, AIDS.
Endogenní retroviry připomínají svým složením proviry skutečných retrovirů, ale nejméně jeden z genů nezbytných pro sestavení infekčních virových částic je mutován nebo chybí, zvláště se to týká genu env. Proto se mohou endogenní retroviry pohybovat pouze uvnitř buněk. Nemají možnost narušovat buněčnou stěnu. Jinak je jejich životní cyklus podobný infekčním retrovirům, jako je HIV.
U mnoha savců jsou endogenní retroviry aktivní, lidský genom ale obsahuje pouze fosilie endogenních retrovirů, které zaplňují asi 8% genomu.