Lidé spatří nejostřejší a nejkrásnější snímky vesmíru už za pár let, slibuje astronom

Směřuje člověk k astronomii hned odmala? Jak to bylo ve vašem případě?

Dá se říci, že jsem odmala směřoval k vědecké cestě. Pak jen v jednu chvíli přišlo právě zaměření na astronomii. Studoval jsem fyziku na univerzitě v Madridu, kde jsem si posléze dokončil taktéž své PhD. Pak jsem měl postdoktorandskou praxi v National Radio Astronomy Observatory v americkém Charlottesvillu. Řady ESO jsem posílil v roce 2013, kde jsem působil do roku 2020. Poté jsem cítil, že chci dělat spíše vědeckou komunikaci, zhruba rok jsem pracoval mimo ESO a posléze jsem se tam vrátil na svou aktuální pozici, kterou zastávám na centrále v Německu.

Tomu říkám efektivní shrnutí 20 let života. Neměl jste obavy z toho, že se odchodem z výzkumu trochu vzdálíte vědě samotné?

Ne tak úplně. Samozřejmě, vždy jsem říkal, že to bylo těžké rozhodnutí. Nechat ležet ladem všechen váš výzkum, který jsem z hloubi svého srdce miloval, musí být asi vždy složité. Zároveň jsem si ale byl jist tím, že se chci přesunout do komunikace a pomáhat komunikovat vědu pro širší masy, že to vlastně zároveň bylo lehké rozhodnutí. Rád si myslím, že mám aktuálně teď to nejlepší z obou světů.

Co má Evropská jižní observatoř za aktivity, kterými se snaží lidem vědu přiblížit? Můžete zmínit nějaké konkrétní projekty?

Vzhledem k tomu, že hovořím k českým čtenářům, tak se určitě zmíním, že v naší centrále v Garchingu u Mnichova máme opravdu parádní planetárium s velkým množstvím nejrůznějších interaktivních atrakcí, které je přístupné samozřejmě i zahraničním návštěvníkům. Velkou část naší vědecké práce odvádíme na observatořích v Chile, kde se také snažíme chodit do škol, povídat o tom, co ESO dělá, a o astronomii obecně, aby místní získávali k naší práci vztah. A v neposlední řadě se snažíme o to, abychom vědecké informace komunikovali nejen na sociálních sítích srozumitelně, ne příliš zdlouhavě a opentlené co nejkvalitnějšími a nejkrásnějšími snímky.

Tedy ve stylu toho, co dnešní mladí chtějí. Jaký talent či schopnost člověk může využít pro uplatnění v astronomii?

Zvědavost, zvědavost a zvědavost. Nesmíte se bát toho, že neznáte odpověď na nějaký problém, protože vaší prací je víceméně neustále právě řešení problémů. A je úplně jedno, zda zrovna řešíte teorii, jak se vyvíjejí galaxie nebo jak postavit gigantický dalekohled, který musí být superpřesný. Ta zvědavost je třeba na to, abyste se stali astronomem. A když už se jím stanete, začnete být ještě zvědavější. Začnete totiž poznávat cesty a způsoby, jak své otázky zodpovědět.

Máte za to, že dnešní doba a pokrok technologií nahrávají tomu, aby měli mladí zájem o vstup na pole astronomie?

Jak to říci? Už teď máme k dispozici opravdu velmi výkonné dalekohledy, ale na cestě je ten nejneskutečnější a nejmasivnější, který bude dokončen už za pár let. Vždy říkávám, že někteří lidé, kteří se na jeho stavbě podílejí, jej budou používat, ale mnozí už třeba nebudou moci. Bez nejmenší nadsázky je stavba Extrémně velkého dalekohledu (Extremely Large Telescope - ELT) pro další generace. Dnešní mladí tak budou těmi, kteří budou zodpovídat světově významné otázky za použití tohoto dalekohledu, jehož možnosti jdou daleko za tím, kam sahají naše dnešní. Pro dnešní mladé, myslím, pořádné lákadlo.

Vysvětlíte laikům, jaké má výhody dalekohled postavený na zemském povrchu oproti těm, které se nacházejí na oběžné dráze?

Když porovnáme stejné velikosti dalekohledů, tak je samozřejmě levnější mít dalekohled na Zemi než na orbitu. Navíc je snazší jeho oprava a instalace nejrůznějších nových vylepšení. Ano, významným faktorem je atmosféra, která působí na pozorování dvěma vlivy. Pozorované objekty mírně rozmazává a blokuje část radiace, například ultrafialové světlo. To je dobré pro nás jako žijící bytosti, nikoli však pro astronomy. A to se vztahuje trochu i na infračervené záření. Člověk si však časem s problémy poradí, a tak již existuje technologie, která kompenzuje atmosférickou turbulenci, díky čemuž je obraz pořízený ze Země taktéž ostrý a kvalitní.

Během své kariéry astronoma jste strávil přes 600 nocí v observatořích, naprostou většinu pak v observatoři Paranal v Chile, která obsluhuje Velmi velký dalekohled (VLT). Jak se na observatoři žije?

V době, kdy jsem tam pracoval, jsem v Paranalu trávil zhruba 80-105 nocí ročně, zbytek potom trávíte v hlavním městě Santiagu. Na Paranal se obvykle jezdívá v turnusech na jeden až dva týdny, poté máte několik dnů odpočinku a následně jsem já konkrétně pracoval v Santiagu na svém výzkumu do chvíle, než nastal čas další směny na Paranalu. Může se to zdát takové neklidné, každou chvíli měnit pracovní prostředí, ale mně to naopak obrovsky vyhovovalo. Nebavilo by mě být jen v Santiagu a pracovat na výzkumu. Pouštní okolí Paranalu mi vždy poskytlo oddech od ruchu velkoměsta.

V čem je Paranal pro astronomy vlastně tak výjimečný?

Nejde jako první nezmínit skutečnost, že tam máme k dispozici hned čtyři osmimetrové dalekohledy, které aktuálně patří k těm vůbec největším. Úplně stejně tak jde však i o širokou škálu dalších nástrojů. To je koneckonců to, co činí observatoř unikátní. Dalekohled je skvělý, ale kolem a kolem vlastně pouze sbírá světlo. A od toho, aby se s ním dalo dělat něco zajímavého, už jsou pak právě všechny ty vedlejší nástroje a programy. A v tom je Paranal vážně skvělý.

Observatoř se nachází hluboko v poušti Atacama, nejsušším místě světa. Byla tu postavena z prozaických důvodů dobrých pozorovacích podmínek. Skoro nulová vlhkost vzduchu a velmi zřídkavá oblačnost pomáhají, že?

Na Paranalu bývá přes 300 bezoblačných nocí ročně, ale výborné je, že ne na veškerou činnost, kterou tam provádíme, potřebujeme skutečně dokonalé podmínky. Určitou část úkonů jsme schopni vykonávat s některými programy i v ne zcela perfektních podmínkách.

Astronomové ESO nepracují pouze na svých pozorováních a projektech, ale vykonávají i pozorování pro astronomy zvenčí, jejichž projekty byly vybrány a prošly schválením. Kdo je schvaluje?

Dobrá otázka. Neschvaluje je ESO, to by hrozil konflikt zájmů. Schvaluje je komise osob vybraná z mezinárodní komunity. Jde o skupinu expertů z různých oborů vybraných astronomickou komunitou. Ti pak procházejí žádosti o poskytnutí pozorovacího času na observatoři a vyhodnocují potenciální přínos jednotlivých projektů. My v ESO se zajímáme pak už jen o technickou proveditelnost těchto pozorování.

Pojďme se ještě chvíli věnovat probíhající stavbě Extrémně velkého dalekohledu, na níž ESO pracuje a která by měla být hotová za necelých pět let. Co by měl ELT pro astronomy změnit?

Z pohledu astronomů bych řekl, že rozdíl ve velikosti mezi ELT a těmi stávajícími dalekohledy je tak obrovský, že většina pozorování uskutečňovaných na ELT nebude jen drobně upravovat či pozměňovat skutečnosti, které už známe. Získáme mnoho a mnoho úplně nových odpovědí, ale zároveň i otázek, které jsme si doposud nemohli ani položit. Pro běžného člověka to pak bude znamenat to, že spatří nejostřejší a nejkrásnější snímky vesmíru, které kdy vznikly. Objekty, které jsme doposud mohli pozorovat jen slabě, budou nyní doslova zářit. Zkrátka, uvidíme vesmír tak jako ještě nikdy.

Bude ELT opravdu takové „monstrum“?

Řeknu to takhle: kupole ELT bude široká nějakých 88 metrů, to je zhruba něco jako delší strana arény Kolosea. Na výšku bude mít 80 metrů, což není o tolik méně než Big Ben. To je asi nejvýstižnější způsob, jakým jsem schopen velikost Extrémně velkého dalekohledu přiblížit.

ELT stojí na kopci Cerro Armazones, který je vzdušnou čarou nějakých 17 kilometrů od Paranalu. Vzhledem k výborné viditelnosti v této lokalitě je z jednoho místa vidět na druhé. Proč byl vybrán právě tento kopec?

Obecně tato oblast okolo Paranalu je velmi tmavá, suchá a má tenkou vrstvu atmosféry. Ale i když jste v podobně výhodné lokalitě, tak je nějaké místo lepší než jiné a toto bylo vyhodnoceno jako nejvýhodnější. Sluší se říci, že kopec nebyl tak placatý jako dnes a museli jsme jej značně zplošťovat. Cerro Armazones však bylo vyhodnoceno jako jedno z nejlepších míst co do stability atmosféry.

Chile je ze seismického pohledu velmi aktivní zemí. A ač jsem byl v podzemí ELT a viděl jakési tlumiče pro případ zemětřesení, stále si neumím představit, jak je čtyřicetimetrové zrcadlo dalekohledu ustojí…

Chile je v tomto ohledu určitě aktivní zemí, většina zdejších zemětřesení jsou ale jen otřesy. Čistě technicky by měla stavba ustát zemětřesení o síle sedm až osm Richterovy stupnice. Máme velmi jasné protokoly, co dělat, kdyby k něčemu takovému došlo, a jak ochránit nejen lidské životy, ale i technologické vybavení. Jsme připraveni.