Lidé se skandinávskými předky žili v Británii dávno před příchodem Vikingů

Příchod Anglosasů přinesl skandinávský vliv do Británie v 5. století našeho letopočtu.

První významný nájezd Vikingů, který cílil na klášter na ostrově Lindisfarne u pobřeží severovýchodní Anglie, pak země zažila v roce 793 n. l., připomíná The Guardian.

Genetická analýza ostatků pravděpodobně římského vojáka či gladiátora odhalila, že 25 procent jeho DNA pochází ze Skandinávie. Muž však žil už v období mezi 2. a 4. stoletím našeho letopočtu, uvádějí vědci v odborném časopise Nature.

Objev je součástí rozsáhlé studie, publikované na Nový rok, která se zaměřila na nový přístup k analyzování starověké DNA, a vrhá tak nové světlo na migraci v Evropě v 1. tisíciletí našeho letopočtu.

Vědci mj. přišli na to, že v tomto období se odehrály alespoň dvě vlny migrace z oblasti dnešního severního Německa či Skandinávie do západní, střední a východní Evropy.

Překvapilo je však, že nalezli důkazy o pozdější migraci v opačném směru.

„Odhalili jsme tuto dříve neznámou migraci do Skandinávie cca mezi roky 500 až 800 našeho letopočtu, která zcela transformuje genetickou výbavu ve věku Vikingů ve Skandinávii,“ řekl Guardianu Leo Speidel, hlavní autor studie a vedoucí skupiny výzkumníků v národním vědeckém výzkumném institutu Riken v Japonsku.

Podle něj nebylo dlouho snadné zjistit, proč byla mezi těmito lidmi takové různorodost. „Hlavním vysvětlením je, že tito Vikingové půjdou na místa a pak možná přivedou zpět lidi,“ zmínil.

Studie se zabývá také expanzí Vikingů ze Skandinávie. Mezi nejdůležitější poznatky patří zjištění, že mnoho jedinců nalezených ve dvou hromadných hrobech z pozdní doby vikingské v Británii mělo genetickou výbavu typickou pro jižní Skandinávii té doby. To naznačuje, že se mohlo jednat o Vikingy, které potkal nešťastný konec.