Letošek bude nejspíš nejteplejší za 130 let. Kdy se vykoupeme na severním pólu?

Léto, se kterým jsme se ve Střední Evropě právě rozloučili, se nám nemuselo zdát nijak extrémní. A přece globální měření teplot ukazuje, že rok 2010 by mohl být vůbec nejteplejším, jaký byl za posledních 130 let zaznamenán.

Na severu v Arktidě léto skončilo 10. září. Satelity NASA k tomuto datu naměřily nejmenší rozsah ledového pokrytí polární oblasti. Zamrzlá v Severním ledovém oceánu zůstala plocha 4,76 miliónu kilometrů čtverečních. Je to sice více než v letech 2007 a 2008, ale asi o milión a půl km2 méně než kdykoliv jindy od roku 1979.

„Letošní tání bylo velmi rychlé,“ poznamenal Walt Meier z amerického Národního centra dat o sněhu a ledu v Coloradu. „Sezóna byla krátká – led byl tenký, a proto roztál tak rychle.“

Satelitní snímky ukazují ještě jednu zajímavou a dosud neznámou skutečnost. Zaledněná plocha nemá stabilní střed, ale každým rokem se posouvá – jednou zbude víc ledu u Ameriky, jindy v asijských vodách. To byl i případ letošního léta, kdy celé severní pobřeží Aljašky od souvislého ledu odřízl široký pruh volného moře.

Trend letního „odlednění“ Severního polárního moře je dlouhodobě zřetelný, ale nedávné pesimistické předpovědi, že arktický led v létě úplně zmizí už za několik málo let, se v současnosti přesto jeví přehnané.

Příčiny ústupu ledu spočívají – mimo jiné – v působení doznívajícího klimatického fenoménu El Niňo, který ohříváním centrálních částí Tichého oceánu mění proudění vzduchu na celé planetě a ovlivňuje i cirkulaci oceánských vod. El Niňo se ale podle projekcí brzy změní na svůj protějšek. La Niňa pak přinese ochlazení – a další změnu.

„Muselo by přijít několik tak extrémních let, jako byl rok 2007, za sebou, aby arktické tání zlikvidovalo během léta všechen led,“ řekl v televizi BBC klimatolog Meier. „Předpoklady, že k tomu dojde někdy mezi lety 2040 a 2050, jsou ale podle našich pozorování reálné.“

Není to totálně špatná perspektiva. Nepřítomnost ledu dá šanci obchodním – i výletním – lodím, protože podstatně zkrátí cestu mezi Asií a Evropou. Nejfrekventovanějším námořním trasám přes Suez, kolem jihu Afriky a Ameriky nebo mezi ostrovy jihovýchodní Asie se výrazně uleví.

Otevře se možnost prozkoumat a využít předpokládané obrovské zásoby přírodního bohatství pode dnem Severního ledového oceánu. To by lidstvu – po překonání už teď se projevujících sporů – přineslo přinejmenším zmírnění hladu po surovinách a energetických zdrojích.

Příjemnější léto a ústup třeskutých zim v nejsevernějších oblastech kolem pólu by umožnily využít další plochy pro zemědělství a zpříjemnily život lidem.

Pro některé druhy ryb se zvětší vhodný areál, takže je naděje na to, že se nadměrným lovem decimované populace například tresek a sleďů budou moci vzpamatovat. Další biologické aspekty změn se ale jeví problematičtější. Posuzováno z perspektivy evoluce ovšem nejde o žádnou tragédii – podobnými změnami Země už prošla mnohokrát.

„Neexistence ledu by usnadnila cestu mořských proudů mezi Atlantikem a Pacifikem a možnou výměnu organismů,“ vysvětlil Ray Leakey ze Skotské společnosti pro oceánologii. „Spolu se vzrůstající teplotou by se na sever začaly šířit teplomilnější živočišné i rostlinné druhy. Některé by uspěly, ale původní organismy by měly jen dvě možnosti, přizpůsobit se, nebo zemřít.“

Nic moc tragického by se z pohledu Země nestalo. Jeden ekosystém by byl vystřídán druhým a sotva je na člověku, aby posoudil, zda lepším nebo horším.

Člověk totiž posuzuje okolí podle vlastních měřítek, odpovídajících délce jeho života. Nijak se nás nedotýká skutečnost, že například Středozemní moře před stamilióny let neexistovalo, nebo že indický subkontinent se kdysi „srazil“ s Asií a tak vznikly Himaláje. Ovšem představa, že lední medvědi, ikonické zvíře severu, by za pár desetiletí žili už jen v zoologických zahradách, je pro většinu z nás nepřijatelná.

„Hrozba visící kvůli globálním klimatickým změnám nad ledními medvědy je ve všeobecném povědomí dobře známá,“ připomenul Shaye Wolf v poznámkách k nedávné studii amerického Střediska pro biodiverzitu (CBD). „Stejný osud ale zřejmě čeká mnoho dalších druhů, počínaje drobným planktonem po šedé velryby,“ dodal.

„Klimatické změny se v Arktidě promítají mnohem rychleji než v jakékoli jiné oblasti této planety,“ konstatovala studie s názvem „Oteplování: Nejde jen o medvědy“. V severních polárních oblastech je změnami v současnosti ohroženo 17 živočišných druhů. Vedle ledních medvědů, pro které jsou led a ledové kry ideálním životním prostředím, patří mezi ohrožené velké savce také mroži a tuleni. I ti tráví většinu života a zejména rozhodující fázi – rozmnožování – na ledu.

„Mroži potřebují ledové kry, protože nedokážou dlouho plavat bez přestávky. Když o ně přijdou, pak jsou zvláště matky s mláďaty nuceny připlavat na pobřeží. Tam ale mláďatům hrozí, že je dospělí ušlapou,“ vysvětlil jeden z problémů těchto mohutných ploutvonožců spoluautor zprávy Wolf.

Takové případy byly zaznamenány několikrát. Letošní teplé léto vytlačilo na aljašské břehy 20 tisíc mrožů, kteří by za normálních okolností pobývali na pevném ledu v moři. Dosud bylo nalezeno 130 ušlapaných mláďat.

Dramatický příběh se odehrál před třemi lety u sibiřského pobřeží, kdy byl rozsah letního zalednění zatím nejmenší. Asi 40 tisíc mrožů bylo přinuceno přestěhovat se z ker na pobřeží a v tlačenicích pak zahynulo několik tisícovek mláďat.

Polární liška, žijící na jižní hranici tundry, doplácí na změny klimatu v několika směrech. Ubývá jí životního prostředí i potravy – z oblasti mizí myšovitý hlodavec lumík, a naopak se do jejího teritoria s oteplováním šíří dosud jižněji žijící robustnější liška obecná.

„Co se děje teď v Arktidě, zatím nejsme schopni plně docenit,“ poznamenala ke zprávě Rebecca Taylorová z organizace Chraňme divočinu. „Je to barometr, ukazující, co se bude zanedlouho odehrávat i ve zbytku světa.“

Polární oblasti – severní i jižní – fungují jako termostat planety. Ledová pokrývka usměrňuje mořské proudy a pomáhá odrážet sluneční paprsky zpátky do vesmíru, čímž snižuje zahřívání Země.

Efekt oceánských „pump“, oblastí například u kanadského Labradoru, je známý už desetiletí. Teplá slaná voda z tropů se mísí s chladnou a „sladší“ polární vodou a je stahována ke dnu, odkud se vrací k rovníku, aby se tam pomalu ohřála a znova zamířila k pólu. Tento vodní „tah“ má v Atlantiku jméno Golfský proud a díky němu je v Evropě tepleji než na stejných zeměpisných šířkách jiných světadílů.

Jak nedávno zjistil Ronnie Glud ze Skotské společnosti pro oceánologii, polární led funguje také jako pumpa oxidu uhličitého. „Je to čerpadlo, které odebírá tento skleníkový plyn z atmosféry, a jak taje, stahuje ho do oceánských hlubin, a to ve velkém množství.“ Tento fakt může mít velký význam pro oteplování, protože jestli led zmizí, spirála klimatických změn se ještě urychlí.