Článek
Odpovědi na otázky se snaží dávat lesní pedagogové. Řada z nich je zároveň lesáky, kteří znají nejlépe svůj revír a s láskou po něm provázejí dětské školní skupinky, ale podle zájmu i veřejnost.
V České republice funguje lesní pedagogika (LP) zhruba 20 let a za tu dobu získalo certifikát lesního pedagoga přes 1300 uchazečů. Vzdělávají se na Střední lesnické škole v Hranicích a školí je osvědčený tým lektorů pod vedením „duchovní matky“ LP Alice Palacké a Marka Šuby.
Lesní pedagogové si povídají o lese s dětmi z první až páté třídy základní školy v Hranicích.
„Lesní pedagogiku vnímám jako prostředek pro práci s veřejností, především dětmi, která dává prostor pro vysvětlování a pochopení přírodních procesů a objasnění skutečné role lesníka coby člověka pečujícího o les,“ řekl Novinkám Marek Šuba.
Vědci s lesáky zkoušejí, čím by se daly nahradit tuzemské dřeviny
Samotné setkání s lesními pedagogy trvá obvykle čtyři hodiny. Nejčastěji za nimi do lesa zavítají děti ze základních škol se svými učiteli.
„Aktivity vede profesionální místní lesník, který zná les do nejmenšího detailu a provází návštěvníky ve svém. Má možnost objasňovat svá rozhodnutí a kroky, které v lese udělal. To má význam především při provázení dospělých účastníků, ale ve zjednodušené podobě i u dětí. Součástí setkání jsou samozřejmě i různé vtipné hry s lesní tematikou, aby se nikdo nenudil,“ pousmál se Šuba.
Lesní pedagogové si povídají o lese s dětmi z první až páté třídy základní školy v Hranicích. Na snímku se zastavili u lesního traktoru vyvážejícího dřevo z porostu.
„Les je úžasné místo, a stojí za to se o něj brát. Když lesník pozve skupinku návštěvníků do lesa, tak si myslím, že je to komplexnější zážitek než ekovýchovný program často úzce zaměřený na nějakou ekologickou problematiku,“ uvedla Alice Palacká.
LP má podle ní širší záběr, protože zahrnuje nejen ekologii, ale také ekonomické a sociální hodnoty.
„Souvisí to i s lesnickým vzděláním, které obsahuje jak biologické předměty, tak technické a ekonomické. S nadsázkou někdy říkáme, že absolventi naší školy jsou novodobí polyhistoři s širokým množstvím znalostí či dovedností ve více oborech lidské činnosti,“ dodala.
V Rakousku součást školské legislativy
V Hranicích LP funguje od roku 2004, do obecného povědomí se však dosud příliš nedostala, ačkoli někteří lesní pedagogové ročně provedou lesem ve zhruba deseti až dvacetičlenných skupinkách i kolem 600 dětí.
„I tak si ale myslím, že bychom jako lesníci mohli být pyšní na to, kam se za dvacet let u nás lesní pedagogika posunula. Naši pedagogové učí nejen lidi u nás, ale i v zahraničí, například v pobaltských zemích či v Mongolsku. Na druhou stranu jsem zklamaná, že třeba oproti Rakousku u nás není lesní pedagogika součástí školské legislativy,“ pokrčila rameny Palacká.
Věk nejstarších stromů na Pradědu a Králickém Sněžníku přesahuje 400 let
„V některých zemích, třeba právě v Rakousku, mají zakotveno, že každé dítě se alespoň jednou na prvním i druhém stupni musí zúčastnit programu lesní pedagogiky. Kdyby to šlo i u nás, bylo by to báječné,“ poznamenal Šuba.
A co by si podle obou hlavních lektorů měli lidé ze setkání s lesním pedagogem odnést?
„Hlavně příjemný pocit z lesa a pozitivní dojem z lesníka a jeho práce. Je to odborník, který se stará o les ve prospěch nás všech,“ uvedli.
Lektorka Petra Packová se dostala za dětmi do dalekého Mongolska
Lesní pedagožkou se stala Petra Packová ze Školního lesního podniku Křtiny, který na Blanensku funguje pod Mendelovou univerzitou v Brně, před deseti lety. Každoročně se setkává s více než šesti stovkami zvědavých dětí. Loni navíc přibližovala z univerzitními kolegy taje lesní pedagogiky lidem v Mongolsku.
Lesní pedagožka Petra Packová (vzadu v zeleném tričku) loni učila lesní pedagogiku v Mongolsku. Místní děti si poznávání různých šišek, kůry i stromů užívaly.
„Mongolsko a tamní lidé mě naprosto uchvátili, nádherná země. Lesní pedagogika tam byla radost, Mongolové jsou neskutečně hraví, akční, milují zápasy. Často vyrazili dřív do akce, než jsem stihla vysvětlit pravidla jednotlivých lesních her,“ řekla s úsměvem lesní pedagožka.
S kolegy představovali lesní pedagogiku mongolským žákům, učitelům i lesníkům. „Bylo to naprosto úžasné, úplně jiné přírodní podmínky, procesy, jiný styl práce. Vše jsem šila na míru jednotlivým lokalitám, kde jsme měli program. Neuvěřitelně mě to bavilo,“ přiznala Petra.
Lesní pedagožka Petra Packová (vleže na zemi) loni učila lesní pedagogiku v Mongolsku.
První, co se jí podle jejích slov vybaví pod pojmem lesní pedagog, je nadšený lesník, co rozhazuje rukama při vysvětlování tajů lesa a lesařiny přímo v lese. A obdobně energická je při práci s dětmi i ona sama.
„Baví mě to. V roce 2014 jsem byla na obou kurzech lesní pedagogiky, pro děti i dospělé. Jinak jsem dřív jezdila na tábory jako dítě, pak jako instruktor a pak jako vedoucí. A už odmala jsem vymýšlela hry pro nás se sestrou, pro sousedy nebo naši partu, se kterou jsme chodili ze školy pěšky tři hodiny domů,“ podotkla Petra.
Lesní pedagogice se nyní věnuje dvakrát za čtrnáct dní a každou třetí sobotu v měsíci, kdy má v Doubravce na Brněnsku program pro veřejnost. „A to nepočítám dny otevřených dveří v arboretu nebo hromadné akce jako Den Země, Silva regina nebo Myslivost,“ doplnila Petra.
Vědci z Brna učí děti v Mongolsku, jak mít rád les
