Článek
„Z výrazné brady či postavení očí můžeme odvodit i její povahové vlastnosti. V souvislosti s bohatstvím, které ji obklopovalo, se možná jednalo o váženou a ráznou ženu,“ řekla Právu antropoložka Eva Vaníčková z brněnského Moravského zemského muzea.
I neandertálec má současníka
Se sochařem Ondřejem Bílkem již vytvořili zhruba dvacet podobných rekonstrukcí. Díky nim se milovníci historie mohou doslova podívat do tváře lidem, z jejichž ostatků zbyly po dlouhých staletích už jen kostry. Mezi takto zrekonstruovanými jsou ikonické postavy archeologie. Nikdo sice nezná jejich jména, jejich ostatky ale nechybí v učebnicích dějepisu.
Antropoložka Eva Vaníčková s rekonstrukcí podoby ženy z doby bronzové, jejíž ostatky se našly v Mikulovicích u Pardubic. Busta vznikla podle dochované lebky (na snímku dole ta tmavší. Světlejší je její kopie).
Patří k nim Princezna z Býčí skály v Moravském krasu, Velkomoravský velmož ze Sadů na Uherskohradišťsku, žena z osady lovců mamutů z Dolních Věstonic na Břeclavsku, dvě ženy podivně pohřbené na sebe v lese u Moravského Krumlova.
„Kuriózní je, že se naše výtvory podobají některým současníkům. Návštěvníci totiž v našich sochách poznávají své příbuzné. Dvojníka má dokonce i ten náš trochu divoký neandertálec,“ uvedla Vaníčková s úsměvem.
Neuvěřitelná cesta časem
Postup při takové rekonstrukci je vždy stejný. Vychází se z původní lebky. Vytvoří se její kopie, pak se na ni navrstvuje materiál místo svalů, kůže, očí, řas a vlasů tak, že najednou z chladné hmoty vykoukne člověk, který zemřel třeba ve starší době bronzové. V ní žila i žena z Mikulovic, která patřila tehdy ve střední Evropě k lidem hojně rozšířené únětické kultury.
FOTO: Retro muzeum v pražské Kotvě
U Pardubic se našlo jejich pohřebiště. Žena z hrobu číslo 2 - vědci jí zatím nedali přezdívku - musela mít s ohledem na velký počet šperků ve svém hrobě, významné postavení. Kromě jantarového náhrdelníku šlo o zlaté záušnice, tři bronzové jehlice a pět bronzových náramků.
Busta vznikla podle dochované lebky
S rekonstrukcí její podoby pomohl Vaníčkové s Bílkem Michael Ernée z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Bustu chce využívat například při akcích vědců pro veřejnost. Další odborníci se zapojili do výroby kopií šperků a oděvu. Byl to prý běh na dlouhou trať. Jen vytvoření účesu tak, aby se co nejvíce přiblížil době bronzové, trvalo několik týdnů.