Článek
Podle Viery Babičové z Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje v ČR nemocí z povolání dlouhodobě ubývá. Před listopadem 1989 jich lékaři potvrdili kolem 2500 za rok, nyní se čísla pohybují kolem 1200. Pokles se podle lékařky často vysvětluje tak, že zanikly velké podniky s provozy rizikovými pro lidské zdraví. Babičové tvrdí, že je to však jen částečná pravda. "Spíše si myslíme, že se ta onemocnění ztrácí, prostě se ten pracovník nedostane ke správnému lékaři, není dodržen postup," uvedla.
Proč statisticky nemocí z povolání ubývá?
Zdravotní stav zaměstnanců už dnes málokde posuzují podnikoví lékaři a praktici prý na možnost, že by jejich pacient mohl trpět nemocí z povolání, nepomyslí. Pokud si přitom člověk přivodil například nemoc šlach na ruce při jemné práci u pásu, alergickou rýmu nebo ekzém z prachu či chemikálií, náleží mu odškodné.
Dalším důvodem, proč se nemoci neprojevují ve statistikách, je obava jedince ze ztráty práce. Když lékař u pacienta nemoc z povolání potvrdí, práci už nemůže dál vykonávat. Je pak na zaměstnavateli, zda nabídne jiné pracovní zařazení, nebo ne.
Zdravotní podmínky pro práci se podle Babičové v ČR dlouhodobě zlepšují a nejšpinavějších provozů ubývá. I v závodu, který se na první pohled zdá čistý a dobře uspořádaný, však pracovník může začít trpět různými nemocemi. "Pracovníci na stole mohou mít celou řadu různých lepidel, různých odmašťovadel, to znamená alergenů," řekla lékařka.
Mezi nemoci z povolání se v ČR řadí jen onemocnění vyjmenovaná v právních předpisech. Nejčastěji uznávají lékaři lidem profesionální alergie a nemoci dýchacích cest. Časté jsou i nemoci rukou způsobené monotónní motorickou prací.