Článek
Dle zákoníku práce platí, že zaměstnanci jsou povinni nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Oprávněným zájmem každého zaměstnavatele je péče o dobré jméno firmy na veřejnosti.
Zaměstnanec by se tedy měl zdržet nevhodných veřejných projevů, kterými by dobré jméno a pověst svého zaměstnavatele poškozoval. Zákon zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu majetkovou nebo morální.
Zdánlivě nevinná poznámka může skončit výpovědí
Kde je tedy hranice adekvátnosti? Liší se případ od případu – vždy je nutné zkoumat konkrétní okolnosti. Obecně platná je však skutečnost, že na zaměstnance se s ohledem na jeho povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů kladou vyšší požadavky na loajalitu.
„Kritiku zaměstnavatele na sociální síti totiž lze shledat jako jednání porušující jeho oprávněný zájem na zachování dobrého jména na veřejnosti. Celá zpočátku nevinně vyhlížející záležitost tak může skončit výpovědí z pracovního poměru, či dokonce jeho okamžitým zrušením,“ upozorňuje Vojtěch Blažek z advokátní kanceláře Bělina & Partners.
Když je to veřejně...
Má ale šéf vůbec právo kontrolovat aktivitu zaměstnanců na sociálních sítích? Zaměstnavatel musí stejně jako kdokoli respektovat listovní tajemství, které je zaručeno čl. 13 Listiny základních práv a svobod. To se týká nejen informací uchovávaných v soukromí nebo zasílaných poštou, ale také těch, které se zasílají jiným způsobem, tedy i soukromou zprávou na sociální síti.
„Nicméně pokud zaměstnanec uveřejní na svém veřejně přístupném profilu nebo na jiném veřejně přístupném místě difamující (pomlouvačné) sdělení týkající se zaměstnavatele, může zaměstnavatel vyvodit z tohoto jeho jednání patřičné důsledky, a to aniž by porušil nějakou právní normu,“ doplňuje k dané problematice asistentka předsedy Nejvyššího soudu ČR Barbora Sobková.
