Článek
Nová vyhláška umožňuje zkrátit přestávky na základních školách z deseti na pět minut a prodloužit dopolední výuku na šest hodin. Výsledkem má být to, že dojíždějící děti snadněji chytí autobus či vlak, neboť výuka skončí dřív. Podle ministerstva si o vyhlášku řekli sami ředitelé škol, ale ti se diví.
„Zkrácení přestávek z deseti na pět minut je naprosto marginální věc, nevím o nikom, kdo by ji chtěl uskutečnit. Nechápu ani důvody, proč to ve vyhlášce je. Neznám ani důvody toho, kdo to takto navrhoval. Osobně s tím nesouhlasím,“ řekl Právu Jaroslav Jirásko z Rady Asociace ředitelů základních škol.
Dětský psycholog Miroslav Hudec se zase ptá, jestli byla tato změna podložena nějakou studií.
Podle jeho slov Právu pětiminutová přestávka v žádném případě dítěti k odpočinku nestačí, tím spíš, že nestihnou ani přejít do jiné třídy na další hodinu.
Hudec se opírá o četné studie, které dokládají, že nejkratší přestávka, která může splnit účel odpočinku, je deset minut. Má ale jiný nápad, na který by děti nejspíš rády slyšely.
„A co třeba místo přestávky zkrátit vyučovací hodinu? Hodina kratší o pět minut by mohla vést k tomu, že se děti tak rychle neunaví a jejich výkon může být lepší,“ řekl Právu Hudec s tím, že vyhlášku pokládá za kutilství a experiment.
Proti tomuto nápadu může mluvit obava, že v kratších hodinách učitelé nestihnou během roku probrat předepsané učivo.
Šestihodinovka děti unavuje
I prodloužení dopoledního vyučování z pěti na šest hodin má podle Hudce svá rizika. „Bude hodně záležet na věku dětí a na jejich individualitě. Pro některé, zejména menší děti to problém být může. Je to na hraně,“ míní psycholog. Upozornil na tzv. výkonovou křivku dětí, podle níž jsou žáci na vrcholu výkonnosti kolem 11.00, poté ale klesá a po 13.00 už je minimální.
Podle Hudce ale nejsou ani nutné speciální výzkumy. „Povinnou školní docházku máme od Marie Terezie, tedy asi 250 let, a na spoustu věcí za tu dobu došli učitelé prostě sami. Například si všimli, že po páté šesté hodině jsou děti unavené a kvalita jejich výkonu klesá,“ podotkl.
Ředitel Jirásko se domnívá, že přestávky se krátily, aby dětem neujížděl autobus před nosem, i bez vyhlášky, ale jen zřídka a po dohodě s rodiči. Co kdyby ale nějaká škola zkrátila všechny přestávky a dopolední vyučování plošně prodloužila, aby dříve mohli domů hlavně kantoři?
Jirásko míní, že v takovém případě by se podle něj měli rodiče hlasitě ozvat a zasáhnout by měl i zřizovatel.
Podle Jiráska totiž změny nelze provést jen tak. Krácení přestávky musí být podle vyhlášky obhájeno před školskou radou i zřizovatelem, tedy krajem či obcí. A pak jako spolehlivá pojistka fungují rodiče, jejichž protest je obávanou zbraní.
Kratší polední pauza by stačila
„Pokud to někdo udělá, aby učitelé nechodili domů v půl čtvrté, ale v půl druhé či půl třetí, tak je to špatná škola a špatní učitelé,“ dodal Jirásko.
Ředitel však uvítal ve vyhlášce jinou změnu a tou je možnost zkrácení velké polední přestávky na půl hodiny, což řeší právě problémy s dopravou.
„Polední přestávka komplikovala mnoha školám život, protože mezi dopoledním a odpoledním vyučováním muselo být podle staré vyhlášky padesát či šedesát minut, a to mnohdy způsobovalo, že dojíždějícím žákům ujížděly autobusy o pět deset minut, protože žádný z dopravců na to nebral zřetel,“ popsal ředitel.
V jeho škole K. V. Raise v Lázních Bělohrad ale způsobilo potíže nové nařízení, kvůli němuž musí škola žákům, kteří během polední přestávky zůstanou ve škole, zajistit dozor.
Dosud měli školáci povinnost po obědě školu opustit, nyní ale mohou zůstat, ale pod dohledem. Kvůli tomu škola zří- dila klubovny vybavené počítači, knihami a časopisy, aby si zde žáci mohli třeba plnit školní povinnosti a učitelé na ně viděli.