Kousky trilobitů i stočení amoniti. Pražské metro je plné zkamenělin, hledali jsme je s kamerou

„Pražské metro se dá nazvat ‚kamenným metrem‘, protože je na jeho jednašedesáti zastávkách použito šedesát až sedmdesát druhů hornin, to je obrovské množství! Jsou to uložené, přeměnné i sopečné horniny všeho možného typu,“ říká na začátku naší prohlídky geolog a paleontolog Štěpán Rak.

„Pražské metro se chtělo přiblížit metru sovětskému, moskevskému, tak se tehdy na kamenech nešetřilo, používaly se nádherné, zdobné žuly, mramory nebo vápence, ve kterých se dají najít právě zkameněliny. Myslím si, že ale nikdo původně nevěděl, že v nich jsou,“ domnívá se Rak.

Kameny nepocházejí pouze z Česka, ale také z Bulharska, bývalé Jugoslávie či z různých postsovětských republik. Jen na Dejvické, někdejší Leninově, kde jsme náš „lov na fosilie“ začínali, jich je použito hned jedenáct druhů. Spolu se zastávkou Anděl – kdysi Moskevskou - nebo Florencí tvořily jakousi výkladní skříň pražské podzemní dráhy.

„Na Dejvické je přímo ráj zkamenělin, tady všude kolem nás jsou jich desítky, možná stovky,“ rozplývá se paleontolog, který tady strávil jejich hledáním dlouhé hodiny. S jistotou nás tak hned na úvod vede k obložení stěn u automatů na lístky směrem z Vítězného náměstí.

„Tady máme jednu dlouhou, úzkou, rovnou schránku hlavonožce a několik krásně stočených schránek amonitů. To jsou prvohorní hlavonožci, jejich stáří je zhruba 400 milionů let a ten kámen pochází pravděpodobně z Jugoslávie nebo z nějaké jiné země východního bloku,“ ukazuje na exempláře živočichů původem z teplého tropické moře.

„A tohle je nádhera, pojďte se podívat,“ poukazuje nedaleko na další vzorek. Je na Dejvické prý nejkrásnější. V sousedství reklamního billboardu tu těsně vedle sebe ve vápenci odpočívá rovný i stočený hlavonožec. Jedna forma v dávném minulosti postupně vystřídala druhou. A tento kamenný blok je podle paleontologa důkazem, že po určitou dobu žily obě formy současně.

„Když vznikalo hlubší moře, hlavonožci se jako predátoři museli potopit do větších hloubek, aby tam mohli lovit. Jenže rovná schránka by jim praskla, evolučně se tak začali stáčet, aby se mohli jednodušeji potopit hlouběji,“ vysvětluje nám odborník, který pořádá řadu geologických procházek pro veřejnost.

Další příklady fosilií spolu hledáme na Staroměstské, která nabízí zase jiné druhy živočichů i leštěného kamene.

„Je obložená béžovo-žlutým materiálem, to je takzvaný vračanský vápenec z města Vraca, které leží šedesát kilometrů severovýchodně od Sofie v Bulharsku,“ říká Rak a doplňuje, že stejný kámen je k nalezení i na zastávce Jiřího z Poděbrad. Ta prošla nedávno rekonstrukcí a obložení se tam, na rozdíl od Staroměstské, krásně leskne a je o poznání světlejší.

„Medově hnědé průřezy, které vidíme tady všude na Staroměstské, to všechno jsou tisíce ústřic, které obývaly teplé druhohorní moře. Velmi podobné prostředí bylo v té době třeba u Poděbrad nebo u Kutné Hory,“ dodává.

Kromě jednoduchých tvarů druhohorních ústřic, kterými je zdejší kámen doslova posetý, jsou tu rovněž k vidění podlouhlé špičky jako na předchozí zastávce.

„Ty obklady sice můžou připomínat obklady metra Dejvická, ale pozor, tady jsme o tři sta milionů let v mladších horninách. A toto, co se jeví jako špička, to je závit, spirální ulita šneka,“ upozorňuje odborník.

Do třetice směřují naše kroky na Hlavní nádraží. „Tady jsou obklady z takzvaného zbuzanského vápence kousek od Prahy. V něm jsou desítky schránek hlavonožců, a dokonce tady objevíme i trilobity, které můžeme vidět jen zde na Hlavním nádraží a na Smíchově,“ uvádí paleontolog.

Při hledání částí trilobitů to chce ale trochu trpělivosti, nejčastěji je poznáte díky „žebrování“, které tmavě vystupuje z šedého kamene. Celkem jich Hlavní nádraží podle Raka skrývá osm, v jednom případě jsme objevili i hlavu tohoto vyhynulého členovce.

Za hledáním fosilií dávných živočichů se můžete vydat také do chodeb zastávek Karlovo náměstí, Můstek či Pražského povstání, dále na zmiňovaný Anděl, Smíchov a na Jiřího z Poděbrad. Abyste je v kameni rozpoznali, není potřeba být nutně odborníkem.

„Stačí trošku vytrénovat vaše oko na různé tvary, které zkameněliny mají – spirálky, špičky, prostě ty tvary, které jsou netypické pro kámen. A jsem si jistý, že když se budete snažit, tak je určitě objevíte,“ věří Rak.

Kdo si chce být přece jen jistý, že něco objeví a nebude bloudit očima po kameni marně, ten se může přidat k prohlídkám, které pro zájemce pořádá Rak pod hlavičkou městské organizace Prague City Tourism.

Součástí jeho „výzkumné skupiny“ se můžete stát třeba v nejbližších termínech 18. února nebo 6. a 12. března.

Různé zkameněliny nacházejí stavební firmy rovněž při současném hloubení nové linky D v úseku mezi stanicemi Pankrác a Olbrachtova. Většina vzorků z podzemí je uložena v depozitáři Národního muzea, návštěvníkům je k vidění třeba kus břidlice s částí krunýře trilobita.