Článek
Objekt, který se podle portálu Space.com nachází asi 1,6 miliardy kilometrů za trpasličí planetou Pluto (a tedy 6,6 miliardy km od nás), má tvar burského oříšku a je zcela rudý.
Jak uvádí zpráva Massachusettského technologického institutu (MIT), existují dvě teorie formování planet. Podle první, dosud významnější z nich, k tomu dochází tzv. hierarchickým nárůstem, když se menší objekty střetávají ve vysoké rychlosti, dokud nevytvoří větší strukturu.
Druhá teorie, nazývaná podle agentury Reuters „kolaps mraků“, počítá s tím, že v oblastech s větší koncentrací hmoty došlo ke vzniku velkých těles jemným shlukováním látek v malých rychlostech.
Dvě části vznikly nezávisle na sobě
Tři studie analyzovaly snímky asteroidu Arrokoth ve vysokém rozlišení pořízené sondou New Horizons a nenašly žádné známky po prudkém střetu, což naznačuje, že k nahromadění hmoty došlo mírným způsobem.
Snímek planetky Ultima Thule, který pořídila sonda New Horizons, když byla od vesmírného objektu 8862 kilometrů daleko.
Simulace založené na základě nových dat předpokládají, že se dvě části tělesa zformovaly nezávisle na sobě kolapsem stejného mraku, a nakonec se hladce spojily dohromady.
Americká sonda New Horizons kolem planetky Arrokoth (Ultima Thule) proletěla už 1. ledna 2019. Data o krátkém setkání s jednou z mnoha planetek v Kuiperově pásu (oblast Sluneční soustavy rozprostírající se od oběžné dráhy Neptunu; jde o podobné seskupení těles jako hlavní pás planetek, ale mnohem větší – pozn. red.) však kvůli obří vzdálenosti sondy dorazila na Zemi až s velkým zpožděním.
Sonda New Horizons přestála průlet kolem planetky Ultima Thule
„Není to jen nějaká vesmírná brambora. Je to pozoruhodný svět s pozoruhodným příběhem,“ soudí americký profesor Bill McKinnonz z Washington University ve St. Louis, který vedl tým zpracovávající údaje o Arrokothu.
„Toto místo je daleko od Slunce. Tak daleko, že teploty jsou tam téměř na absolutní nule,“ řekl jeho spolupracovník Alan Stern. To vše podle něj „udržuje tyto objekty v jakési stabilitě či v časové kapsli“, kdy se oproti době jejich vzniku mnoho nemění. Pohled na ně je tak pohledem na počátky Sluneční soustavy.
Výzkum Arrokothu tedy podle odborníků ukázal, že i samotné planety nejspíše vznikly náhle, za pár set let, kdy v oblastech s větší koncentrací hmoty došlo k náhlému vzniku velkých těles.
Podle agentury Reuters je každopádně třeba stahovat a analyzovat další údaje ze sondy, abychom vše mohli určit přesněji. A tento úkol může zabrat další rok.
Opravdu vypadá planetka Ultima Thule jako sněhulák? Vědci změnili názor
Arrokoth je transneptunické těleso Kuiperova pásu, které bylo v roce 2014 objeveno Hubbleovým teleskopem při zkoumání možných cílů pro sondu New Horizons. V červenci 2015 tato sonda úspěšně proletěla kolem Pluta a v srpnu téhož roku byl Arrokoth vybrán jako další cíl její mise. K průletu sondy New Horizons kolem tělesa došlo ráno 1. ledna 2019 SEČ.
Na základě jasnosti a vzdálenosti Arrokothu byla stanovena velikost objektu 30 až 45 kilometrů a oběžná perioda 293 let.
Objekt, nejprve předběžně označený jako 2014 MU69, byl nazýván Ultima Thule podle návrhu z internetové debaty. Tento název však nebyl oficiálním, jen přezdívkou pro účely mise New Horizons. Loni v listopadu bylo vybráno oficiální jméno Arrokoth. Výraz pochází z mrtvého jazyka indiánského kmene Powhatanů a označuje nebe.
