Kosmický popelář: Teenager z Brna, který má ve vesmíru vlastní družici

Tak nabitý diář a úctyhodný seznam úspěchů i projektů, do kterých se zapojuje, jistě jen tak nějaký teenager v Česku nemá.

„To, že jsem dneska, včera i předevčírem spal jen čtyři hodiny, je v pohodě, protože je to boží, furt se něco děje a já to miluju a jsem vděčný za ty příležitosti,“ směje se Simon Klinga při povídání s Novinkami v Dolních Břežanech.

Do tamního výzkumného centra HiLASE ho přivedl projekt Atlas, který chce zkoumat praktické využití laserů v kosmonautice. Simon tu ale zdaleka není poprvé, se zdejšími odborníky spolupracuje už delší dobu. Kolem laserů se totiž točí jeho projekt nazvaný LASAR.

Všechno to začalo před dvěma lety. „Chtěl jsem zkusit inovační soutěž, která se jmenuje Conrad Challenge, má finále v americkém Space Center Houston a jako porotci jsou tam lidé z NASA, astronauti a podobně. To pro mě byla velká motivace,“ vypráví Simon.

Dal dohromady tým tehdy pěti lidí, jako mentora si zvolili Jana Spratka z české kanceláře Evropské kosmické agentury ESA a přišli s projektem zaměřeným na nefunkční družice a kosmické „smetí“.

Kolem Země totiž obíhá zhruba deset tisíc satelitů, některé z nich už přestaly komunikovat a opravit je není jednoduché. „Nejde je normálně vypnout a zapnout nějakým čudlíkem,“ vysvětluje mladý vědec. „A my jsme přišli s tím, že tam nahoru pošleme extrémně silný laserový paprsek, zasáhneme jím solární panely družice a v podstatě ji šokujeme, vyleká se, vypne se a zase zapne,“ popisuje princip zjednodušeně.

Některé přístroje už jsou ale na odpis. „Ty jsou problematické a není co s nimi moc dělat. A proto jsme se zaměřili i na to, jak by daleko silnější lasery šly použít na natavení materiálu toho kosmického smetí, abychom ho trošku zpomalili a ono by shořelo v atmosféře daleko dřív než normálně,“ dodává k další části vědeckého návrhu.

Díky němu si vysloužil přezdívku „kosmický popelář“, na kterou je pyšný. „Mnoho lidí chtělo být v dětství astronautem nebo popelářem. Já mám oboje. Takže je to dream job, ne?“ usmívá se.

Nápad s lasery zaujal v Americe tak, že ve zmiňované soutěži v dubnu loňského roku vyhrál hned dvě ceny ze tří.

„Čeští středoškoláci mi předvedli jednu z nejlepších prezentací, jakou jsem na Conrad Challenge kdy viděla,“ uvedla tehdy zakladatelka soutěže Nancy Conradová, manželka zesnulého Peta Conrada, třetího člověka na Měsíci.

Místo velkého slavení ale sedl vítězný tým k počítačům a začal plánovat, jak se posunout ještě dál. Navrhli a sestavili vlastní družici nazvanou LASARsat, se kterou si své teorie můžou ověřit přímo v kosmu. Na konci minulého roku ji vynesla na orbitu, kde bude minimálně tři roky, raketa Falcon 9 od americké firmy SpaceX. Simon se svým týmem vzlet z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii pozoroval.

„Byl to obrovský zážitek. Člověk čekal ve 3:30 ráno, až to na rampě, která je za kopcem, vypukne. A pak se ozval ten obrovský hřmot, začala pomalu vycházet záře nad obzorem a najednou vyletěla obrovská ohnivá koule,“ popisuje start rakety nesoucí český náklad. Simon tak ukázal, že i teenager z Čech může zvládnout zdánlivě nemožné – mít vlastní satelit na oběžné dráze – a věří, že tím motivuje ostatní.

Brněnská družice je na pohled malá kostka „do ruky“, díky miniaturizaci se do ní však vešly všechny přístroje, které byly potřeba, včetně antény pro GPS, solárních a LED panelů, koutových odražečů na odražení paprsku zpět na zem či paraboly pomáhající s případnou deorbitací částeček kosmického odpadu.

„Dokonce mi kolegové říkali, že je to ta nejvíc napěchovaná družice, co kdy viděli,“ směje se teamleader. Mimochodem, družice nese i nevědecký náklad, a to kapsli českého nealkoholického piva z moravského pivovaru.

„Na disku družice je také digitálně umístěné věnování Oldřichu Pelčákovi. To byl záložní kosmonaut za Vladimíra Remka, který bohužel do vesmíru nikdy neletěl a loni zemřel. My jsme se rozhodli ho takto poslat do vesmíru alespoň in memoriam,“ zmiňuje.

Příležitostí, kterých Simon dosud dostal, bylo ale mnohem víc.

„Můj osobní ‚love project‘ je asi Expedice Mars čtyři roky zpátky, kdy si děcka zkusila simulovanou cestu do vesmíru, byla zavřená sto hodin v simulátoru kosmické cesty. To bylo hrozně super. A potom mě baví také věci, co dělá Evropská kosmická agentura, třeba možnost naprogramovat něco, co pak běží na Mezinárodní vesmírné stanici,“ vyjmenovává.

Vyhrál rovněž ocenění Moonshot Awards pro inovátory z celého světa, uspěl i v mezinárodní soutěži Hack an Exoplanet a je zapojený do projektu Česká cesta do vesmíru. V rámci ní spolu s dalšími studenty i odborníky a popularizátory kosmonautiky vyletěl 30. března ve speciálně upraveném airbusu vstříc stavu beztíže, jaký zažívají astronauti.

Simon se do vesmíru zamiloval už jako malý kluk hltající Star Wars i Star Trek. „Ty technologie, to objevování vesmíru a nových věcí, všechno to, co pohání lidstvo dopředu, mě obrovsky fascinuje, takže jsem se o to začal zajímat víc,“ vypráví, jak se zrodila jeho vášeň.

Organizoval také besedy pro studenty, třeba s budoucím českým kosmonautem Alešem Svobodou nebo s Danielem Stachem z vědecké redakce ČT, zapojoval se do vědeckých soutěží a ponořil se do životopisů osobností kosmonautiky. Tam se prý dočetl, že řada z nich začínala tak, že si zkoušeli stavět malé rakety.

„Tak jsem v jedenácti taky stavěl rakety na pevné pohonné látky. To stačí v kuchyni smíchat dusičnan draselný s dextrózou, tedy cukrem, a ono to pak moc hezky hoří, je to v podstatě směs podobná petardě. Vyletí to třeba dvě stě metrů a pak se to snese dolů na padáku,“ srší nadšením, když o nich vypráví.

Jeho matka sice byla z domácích experimentů trochu nervózní, časem si ale prý zvykla a na odpalování raket s sebou raději brala kbelík s vodou, kdyby bylo potřeba hasit. „Já si myslím, že rodičům stále posouvám hranice toho, co je pro ně únosné,“ směje se sedmnáctiletý středoškolák.

„Chodím na osmiletý gympl v Brně-Bystrci, jsem tam moc spokojený, byť tam teda moc nejsem, čím dál míň,“ přiznává. Učitelé jeho aktivity chápou a vycházejí mu vstříc, tamní ředitel je prý nadšený fyzikář, a i jeho třídního profesora zajímá kosmonautika. „Takže mám karty na svojí straně,“ těší Simona.

Příští školní rok by chtěl strávit v USA. „Je to velká výhoda vycestovat, podívat se, jak to dělají jinde, a Spojené státy jsou, co se týče kosmonautiky, na té první úrovni. Zároveň to chci pak určitě přenést sem, zpátky do Česka, vidím velký potenciál v České cestě do vesmíru. Začíná se to podle mě tady čím dál víc hýbat a u toho rozhodně nechci chybět,“ přeje si.

„Můj cíl je přibližovat lidstvo vesmíru a vesmír lidem,“ uzavírá povídání.