Článek
Výjimečná dlouhověkost velryb grónských i jejich mimořádná odolnost vůči nemocem má podle odborníků z Liverpoolské univerzity základ právě v jejich genech.
„Jedním z velkých tajemství biologie je pochopení odlišností živočišných druhů, včetně toho, jak se liší proces jejich stárnutí,“ řekl televizi CBS genetik a vedoucí výzkumu João Pedro de Magalhães.
„Například myš stárne dvacet až třicetkrát rychleji než člověk a my nevíme proč… Dokonce primáti, kteří jsou nám příbuzensky mnohem blíž, stárnou výrazně rychleji než lidé,“ dodal.
Pokud bychom zjistili, jak fungují mechanismy údržby a oprav, mohli bychom se dozvědět, jaké je tajemství dlouhověkosti
Při porovnání jejich genomu (kompletní genetická informace zapsaná v DNA buněk, pozn. red.) s jinými savci, vědci u velryby grónské objevili rozdíly v genech, které podle nich souvisejí například s mechanismem opravování poškozeného řetězce DNA nebo s tím, jak funguje jejich buněčný cyklus.
Ocas velryby grónské (Balaena mysticetus) u kanadského Baffinova ostrova
Že zrovna tito kytovci žijí až dvě stě let, je zřejmě dané geny, které je pomáhají chránit před nemocemi spojenými se stářím, jako jsou například některé druhy rakoviny.
„Je to největší živočich, jehož genom byl dosud sekvenován, a první velká velryba, u které se to podařilo,“ řekl agentuře Reuters de Magalhães.
„Doufáme, že pokud bychom zjistili, jak fungují mechanismy údržby a oprav, mohli bychom se dozvědět, jaké je tajemství dlouhověkosti i zdravého života. Možná bychom pak byli schopni použít tyto znalosti ke zlepšení zdraví lidí i prodloužení života,“ dodal.
Velryby grónské se dožívají mnohem delšího věku než jiní savci a patří k největším živočichům na Zemi. Dorůstají až osmnáctimetrové délky a v dospělosti váží padesát až sto tun.
Velryby grónské žijí ve studených mořích na severní polokouli a mohou dorůstat i osmnáctimetrové délky.
Přestože mají víc než tisícinásobně větší množství buněk než člověk, nezdá se, že by trpěly vyšším rizikem vzniku rakoviny. Jejich přirozené mechanismy tak zřejmě dokážou potlačovat vznik této nemoci účinněji než u jiných živočichů.
„Naše vědomosti o tom, proč se liší délka života jednotlivých druhů, jsou velmi malé. A proto naše zjištění nabízejí nové kandidátní geny (geny, jejichž funkce mohou být důležité pro rozvoj nemoci nebo poruchy, pozn. red.) pro další výzkum,“ uvedl de Magalhães.
„Jednotlivé druhy si podle mě vyvinuly různé ´fígle´, aby si prodloužily délku života. Odhalením těchto ´fíglů´ u velryby grónské bychom mohli být schopni využít tato zjištění u lidí při boji s nemocemi spojenými se stářím,“ popsal možné vyhlídky.
De Magalhães teď chce se svým vědeckým týmem udělat pokusy na myších, které by měly různé geny velryby grónské. Genom myši vědci mají zmapovaný dlouho a tito savci jsou tedy pro modelové lékařské výzkumy ideální.
Vědci doufají, že se jim takto podaří přesně určit, jaké z různých genů velryby grónské jsou důležité pro délku života a které ovlivňují odolnost vůči nemocem.