Kariéra, nebo rodina? Skloubit obojí pomůže vědkyním nový grant

„Pro mě by to byla úžasná možnost. Líbí se mi, že výzkum můžete ladit podle sebe. Mohu mít k sobě nějakého studenta, a když budou děti nemocné, tak s nimi mohu být chvíli doma, ale práce na výzkumu bude pokračovat,“ uvádí šestatřicetiletá Veronika Šrámková, která má dvě malé děti.

Jako molekulární bioložka se věnovala výzkumu tukové tkáně. Dostat se k vlastnímu projektu vyžadovalo řadu let, o to těžší pak bylo vše dát na čas stranou a jít na mateřskou.

„Aby se člověk někam ve vědě dostal, vyžaduje to léta práce. Až v průběhu studia jsem ale zjistila, že abych mohla dělat vědeckou práci, nestačí mít magistra ani doktorát, musíte jet ještě do zahraničí a pak začít dělat postdoktorát. Roky se nabalují a je těžké to skloubit s tím, že chcete mít i rodinu,“ vysvětluje.

Mnoho českých vědkyň tak poprvé otěhotní až kolem 33 let, což je i případ Veroniky. Dřív to zkrátka nestihnou.

Stojí tak před těžkým dilematem. Chtějí mít děti, věda se ale vyvíjí tak rychle, že stačí pár let mimo - a z prostředí takzvaně vypadnou.

„Největší problém skloubení dětí a vědecké práce mi vždy přišel v tom, že by člověk potřeboval v tutéž chvíli naplno dělat obojí naráz. Věda je velice konkurenční oblast a potřebujeme získat výsledky v nějakém časovém horizontu - dříve, než je daná otázka už dávno vyřešená někým jiným,“ míní vědkyně Kateřina Rohlenová z Biotechnologického ústavu Akademie věd, která šla na mateřskou v necelých 35 letech. Tehdy už vedla výzkumnou skupinu, což jí poskytlo časovou flexibilitu.

„Miminku je třeba věnovat čas, to je jasné. Problém je ale v tom, že vědecký projekt zatím stojí, a obávám se, že ženám v Česku se to děje docela často,“ dodává.

V době, kdy sama dělala postdoktorátní stáž, pracovala v prestižní belgické laboratoři i 12 nebo 14 hodin denně a s plánováním rodiny proto čekala. Zpětně si nemyslí, že to byla dobrá cesta. Pokud člověk touží založit rodinu, dá se podle ní situace upravit na míru. Jen je třeba plánovat a mít možnost, domluvit se s nadřízenými.

Pomoci by mohly takzvané Návratové granty, které letos nabízí státní Grantová agentura ČR poprvé. Z těchto grantů si mohou vědci zaplatit třeba asistenta, který jim s prací v laboratoři pomůže, nebo soukromé jesle či školku. V Evropě jde o ojedinělou věc i z důvodu, že nikde jinde tak dlouhé kariérní přestávky ženy nemají.

Letos je možné o tuto podporu žádat poprvé, a to do 3. dubna. Jednou z podmínek je kariérní přestávka nejméně rok a dokončené doktorské studium. Napřesrok by o grant ráda zažádala i Veronika, až syn trochu povyroste.

„Slibujeme si od toho udržení excelentních vědkyň ve vědě,“ vysvětluje zástupce přednosty Centra experimentální medicíny v IKEM a předseda Grantové agentury profesor Milan Jirsa.

Některé ženy mají štěstí na vedoucí a mohou se po mateřské vrátit na částečný úvazek. Není to však pravidlem a řada se už nevrátí.

„Je to časově náročné, musíte žádat o peníze, některé experimenty zaberou více času nebo to vyjde na víkend a s dětmi už nejste tak flexibilní, takže se rozhodnou to raději opustit,“ líčí Šrámková důvody některých svých kamarádek.

Ve výzkumu bylo v roce 2022 v Česku zaměstnáno 86 125 lidí, ženy tvořily přibližně čtvrtinu. Nejméně ze zemí EU.

O Návratový grant teď mohou žádat nejen ženy, ale i muži, kteří byli s dětmi na rodičovské nebo se dlouhodobě starají o nemocného člena rodiny. Pomůže jim to připravit si základ pro velký výzkum, nemusí pracovat na cizím projektu a práci si mohou rozvrhnout podle svých potřeb.

„Chceme jim dát možnost, aby, až budou mít kapacitu se vrátit, nemuseli začínat hned svým vlastním velkým projektem a soutěžit o národní granty s ostatními vědci, kteří malé děti nemají, což je velmi náročné,“ vysvětlil Jirsa.

Obě výše zmíněné vědkyně zároveň poukazují na to, že tři roky na rodičovské jsou ve světě raritou. Ženy v jiných zemích, třeba Francii, Nizozemsku nebo Belgii se do pracovního procesu vracejí výrazně dřív. Mají možnost umístit dítě do jeslí nebo pracovat na zkrácený úvazek.

To je podle předsedkyně Akademie věd ČR Evy Zažímalové slabinou českého prostředí. „Chybí dobrá podpora v péči hlavně o malé děti. Například dostupné dětské skupiny a školky,“ uvedla pro Novinky.

Mladé vědce a vědkyně podle ní dnes odpuzuje i vysoká míra byrokracie a nejistota spojená s nutností neustále žádat o granty. Pokládá proto za nutné posílit institucionální financování výzkumných institucí.

„Aby grant byl ‚třešničkou na dortu‘ a ne existenční nutností,“ dodala Zažímalová.