Karel Dobeš: Česko se stává centrem všech vesmírných projektů EU

Agentura GSA, která se tu starala jen o satelitové navigace a bezpečnost, se rozšiřuje na všechny evropské vesmírné projekty. EGNOS, Galileo jsou pro navigaci, pak je tu Copernicus, pozorování Země, SSA – vesmírná tříšť, bezpečnost apod.

A poslední program je GOVSATCOM, bezpečná komunikace pro státní orgány a instituce.

Pokud chce Evropská unie splnit to, co si předsevzala v rámci tzv. zelené dohody, tak to může udělat jedině na základě technologií. A to jsou věci, které mají souvislost s vesmírem. Důkazem je Elon Musk (zakladatel automobilové Tesly a vesmírného SpaceX – pozn. red.). Ten ukázal, že spojení autonomní mobility, vesmírných projektů a solární energie může být úspěšné.

Pokud chceme v Evropě táhnout technologicky i obchodně s USA, které se teď v tom pomalu rozjíždějí, tak nám nezbude nic jiného než používat jiné metody. V Americe už je transport, tedy rakety, jak to dělá Musk, vyčleněn bokem. NASA už se o to nezajímá, přenechala to volnému kapitálu a stará se o aplikace, výzkum vesmíru apod.

Věda ve vesmíru má důležitou funkci, o tom nikdo nepochybuje. Dnes je ale z vesmíru byznys, všechny vyspělé země mají svůj kosmický průmysl. Česko má už třetí národní kosmický plán, a když se podíváte, tak je tady 60 firem, které spolupracují s Evropskou vesmírnou agenturou ESA (mezivládní organizace, není pod EU – pozn. red.) a pracují v kosmických aktivitách.

Příkladem je brněnská firma Frentech Aerospace. Před deseti lety udělali technologickou studii společně s velkou firmou Thales Alenia Space. Tenkrát šlo o to, že bylo potřeba vyvinout mechaniku na otevírání slunečních panelů. To je velká věc. Když se neotevřou panely pro družici, která stojí 200 milionů, tak ji můžete odepsat.

Po dvou letech pak přišla zakázka od Thalesu. Obrátili se na Frentech a řekli, že mají zakázku od americké firmy, která potře­bovala tyto mechanismy pro 30 družic. Frentech to udělal asi za tři miliony dolarů. Na tom se ukazuje, co to znamená přidaná hodnota. Mate­riálová hodnota tohoto zařízení je kolem tisíce dvou tisíc korun, ale důležité je to know-how.

Jednotky v globálním hospodářství potřebují tři věci, a pokud chce být Evropa samostatná, musí je mít. Jednak je potřeba mít navigaci, abyste věděli, kde jsou vaše lodě, zboží, lidi. Druhou věcí je Copernicus. To je znalost životního prostředí, znalost toho, kde je jaké počasí, teplota, radiace.

Třetí věcí, a to je nejslabší stránkou Evropy, pak je komunikace. Když je někdo někde na konci světa, tak se potřebuje s vámi domluvit tak, aby to nikdo neodposlouchával. To musí Evropa splnit, aby byla globálním hráčem. Rusko, USA, Čína i Indie to mají.

Právě kombinací tohoto satelitového navigačního signálu a těch ostatních komponent dostáváte synergii. S využitím přesné navigace můžete zjednodušit stavby, kontrolovat dopravu. Snižujete tím náklady na životní prostředí.

Myslím, že jedna nebo dvě miliardy. Krásné na tom je, že v posledních dvou letech, když si koupíte mobil, tak používáte Galileo a vůbec to nevíte. V dobách, kdy se velmoci nehádaly, se podařila uzavřít dohoda o určité kompatibilitě.

Signál (amerického) GPS, signál (ruského) GLONASSU a signál Galilea mají určité vlastnosti a mohou spolupracovat. Když máte slabý signál v oblasti, kde je GPS, tak si váš přijímač klidně půjčí jeden Galileo a jeden GLONASS signál a spočítá vám tu přesnost.

S GPS jsme měli 24 družic, přišel GLONASS s dalšími 24 a teď má být Galileo se 30 družicemi. To je celkem 78 družic.

Měl to být konec tohoto roku, teď ale nevím, jak přesně se na tom podepsala pandemie. Viděl bych to na polovinu příštího roku.

Dnes má agentura přes 250 lidí plus 50 národních expertů, poradců apod. Budova je dimenzována pro 350 lidí, což samozřejmě nebude stačit. Teď je určité přechodné období.

Ministerstvo financí, které je zřizovatelem budovy, už se dívá, jak by se to dalo vyřešit, ale asi to nepůjde jinak než hledat novou budovu. Ale ještě se musí doladit detaily, protože GSA nám musí dát přesnou specifikaci.

Vycházíme z toho, že někdy kolem roku 2024 by už tady měl být značný nárůst a mohlo by tady být 500 nebo 600 lidí z GSA, ale k tomu navíc národní experti, poradci a různé firmy.

Když to vezmu zhruba, tak ministerstvo dopravy dává do programů ESA 1,2 miliardy a k tomu 300 milionů dává ministerstvo školství. Ty peníze jsme vždy spotřebovali, firmy to dovedou využít.

Jestli je to hodně nebo málo, toť otázka. Ale firmy musíme začít nutit k tomu, aby také dělaly komerční zakázky a začaly se živit samy.

Třeba Frentech už na tom pracuje. I brněnská S.A.B Aero­space pošilhává po tom prodat svůj dispenser, který dovede na oběžné dráze rozdělit 50 satelitů, evropské raketě Vega nebo třeba i do Indie. To už jsou lukrativní zakázky.

Kosmický segment je jako jedoucí vlak. Ten pořád zrychluje. My jsme měli štěstí, že se nám při pár zastávkách podařilo do něj nastoupit, a naše firmy v něm teď jsou a jednají s ostatními. Český průmysl se začal velmi dobře rozvíjet a podle mě můžeme být skutečně spokojení.

Řekl bych, že v České republice už zvládáme technologické know-how, ale budeme se muset učit space managementu. Když budeme chtít dělat svou vlastní misi nebo projekt, tak to není jen otázka technologií, budeme potřebovat vlastní experty.

Je to také otázka plánování a tady zkušenosti nejsou. V tom je dobré, že Výzkumný a zkušební letecký ústav plánuje malé mise a učí se věci dělat.

Vojenská zpravodajská služba plánuje také projekt Golem, který se zabývá tím, že by se určité jednotky pro pozorování Země vytvořily na základě produktů z českého průmyslu. Jedná se ale o vojenský projekt, a tak se o tom moc neví.