Karas obecný: dříve běžná ryba, dnes kriticky ohrožená

O jednom z projektů promluvil hydrobiolog Marek Šmejkal, vědecký pracovník Biologického centra AV ČR.

Předminulý týden jste se vrátili z průzkumu v severních a západních Čechách. Kolik jste našli lokalit, kde se ještě karas vyskytuje?

Nebylo jich zas tak mnoho. Našli jsme pět nových lokalit, které byly neznámé pro ochranu přírody. Dalších pár lokalit jsme navštívili díky monitoringu Agentury ochrany přírody a krajiny a místním nadšencům, kteří zde karase aktivně vyhledávají. Bohužel mnoho z lokalit v tomto kraji již zaniklo kvůli suchu, případně jsme zaznamenali již jen invazní druhy ryb.

Jak tyto lokality vyhledáváte?

Zejména díky aktivní veřejnosti. Do občanské vědy Zachrankarase.cz se nám přihlásilo již téměř 1000 lidí a ti nám nahrávají v rámci webu lokality, kde se karas obecný stále vyskytuje. Tipy nám chodí například i přes sociální sítě.

Co způsobilo tak dramatický úbytek ryby, která se ještě před několika desítkami let v Česku hojně vyskytovala?

V první řadě bych určitě jmenoval invazní druhy ryb, a to zejména karase stříbřitého a střevličku východní, kteří jsou velmi zdatní ve shánění potravy a postupně karase obecného z lokality konkurenčně vytlačují. Toto lze stále na některých místech pozorovat.

Setkáváme se tak s velmi podvyživenými jedinci karase obecného, kteří někde stále odolávají konkurenčnímu tlaku, ale většinou již nenacházíme jejich potomky. Problémem je i vysazování tzv. zlatých rybek z jezírek, tedy karasů zlatých. Ti se poté s karasem obecným kříží.

Zároveň ale návesní rybníčky v České republice prošly proměnou v posledních desetiletích. Z velmi extenzivně využívaných vod zarostlých vodními rostlinami se staly vody přesazené kapry (a mnohdy se s nimi zavlekly právě zmíněné invazní druhy ryb), což vedlo k úbytku vhodného prostředí pro karasy obecné.

Podle čeho poznáte, že jde o karase obecného, a ne o invazní druhy?

Existuje několik docela spolehlivých znaků jako vypouklá hřbetní ploutev u karase obecného a rovná či ke hřbetu vykrojená ploutev u karase stříbřitého. Dobrým znakem je též tmavá skvrna na ocasním násadci u karase obecného.

Nicméně druhy rodu karas jsou si celkem podobné a zároveň jsou velmi variabilní ve svém tvaru. Při pozorování mnoha jedinců vystupují drobné rozdíly, které je třeba nakoukat. V rámci našeho webu chceme toto lidem umožnit, a tak připravujeme jeho novou podobu s možností vyzkoušení determinace ryb z fotografií.

Jak se díváte na projekty návratu, tedy reintrodukce karasů do české přírody? Mají tyto projekty nějaká rizika?

V první řadě jsem velmi rád, že se jednotlivci i organizace zapojují do ochrany a reintrodukce karase obecného. Existuje zde však riziko, že se budou karasi z důvodu reintrodukce přesouvat na velké vzdálenosti v rámci našeho státu či dokonce budou přivezeni ze zahraničí, jak se to v minulosti dělo s jinými druhy ryb. V České republice se nacházejí dvě velmi odlišné linie karase obecného.

Jedna je původní v povodí Dunaje, zatímco druhá je původní v povodí Labe a Odry. Tyto linie jsou od sebe dost evolučně vzdálené, a měly by se proto respektovat jejich hranice.

Navíc mohou existovat i drobnější regionální rozdíly. Při reintrodukci se však na původ a genetiku někdy nehledí, a tak se nyní setkáváme například s dunajskou populací kousek od Prahy. S reintrodukcí je tedy lepší postupovat uváženě a používat lokální geneticky testované ryby z ověřeného zdroje.

Jak by podle vás měli postupovat třeba starostové na vesnicích s rybníky, kde karasi postupně vymizeli?

Rybníky se poměrně často revitalizují a odbahňují, a zde vidím prostor pro zbavení se invazních druhů a reintrodukci těch ohrožených a mizejících (například i slunky obecné, lína obecného či hrouzka obecného, tedy dříve běžných druhů v rybnících). Samozřejmě ale záleží na využití rybníka. Pokud je prioritou místní komunity přesadit rybník kapry, tak by asi neskýtal moc prostoru pro prosperitu těchto ryb.

Jsou u nás i další kriticky ohrožené druhy ryb?

Pokud bychom se drželi prostředí rybníků a tůní, tak můžeme jmenovat slunku obecnou, ohroženého piskoře pruhovaného či sekavce podunajského. Druhů ryb, které jsou kriticky ohrožené nebo ohrožené, je však více. U karase obecného a slunky obecné se však jedná o velmi strmý propad z naprosto běžných druhů ryb.

Máte v plánu další projekt v rámci Zachrankarase.cz? Bude se moci podílet na záchraně i široká veřejnost?

Ano, připravujeme návrh projektu, kde by se snad veřejnost mohla ještě více zapojit do reintrodukce karase obecného. K tomu ale potřebujeme nejprve prozkoumat současný výskyt a genetické zdroje, abychom mohli reintrodukovat ryby z lokálních populací.

Zároveň plánujeme přestavbu našich webových stránek, abychom lidem poskytli více informací o biologii a ekologii karase obecného a - jak už jsem říkal - naučili je lépe ho poznávat od jeho invazních příbuzných.

Rádi bychom též zapojili děti a mládež, neboť dříve to bývala ryba návesních rybníčků, s kterou si vytvořili mladí rybáři velmi pevný vztah sahající do současnosti.

To nyní pozorujeme v rámci naší občanské vědy a bylo by dobré, aby na něj nezapomněly i následující generace.

Velmi aktivní je v programu záchrany karase obecného pražská zoo. Letos vysadili karase obecného do revitalizovaného Salvátorského rybníka v Přerově nad Labem. Po úspěšném vysazení v pražské Vinoři minulý rok na podzim se rozhodli s projektem pokračovat i nadále.

Návrat původních druhů ryb přitom není vůbec jednoduchý, spolupracuje mnoho institucí. Je zapotřebí vybrat vhodný rybník, prověřit, zda se v něm nevyskytují invazní druhy - jako karas stříbřitý či střevlička východní. Zásadní je také geneticky čistá linie odpovídající místu. V Čechách z původní labské linie, na Moravě pak z dunajské. Zabezpečení takové násady je program na několik let.

Dále byla stovka zhruba rok starých karasů vysazena letos v červnu v Přerově.

V rámci výzkumu na Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze probíhá také výzkum na Říčansku. V dešťovém jezírku 3. ZŠ U Říčanského lesa se pokoušejí odchovat nové generace karase obecného a slunky obecné.

Zároveň vědci prověřují několik desítek nádrží - návesních rybníků, retenčních nádrží u průmyslových staveb či dopravní infrastruktury, kam se ryby v průběhu několika let vysadí. Projektu otevřeli dveře starostové hned několika obcí na Říčansku.

O chov a následné vypouštění karase se bude pokoušet v příštích letech také známý český rybář Jakub Vágner, a to s podporou papíren Mondi ze Štětí. Karase obecného chce odchovat až do dospělosti, proto vypouštění plánuje až v roce 2025.

„Momentálně jsme na velmi křehké hraně. Buď se nám podaří karase obecného zachránit, nebo může z našich vod úplně zmizet. Je to souboj s časem a je velmi důležité, aby se do tohoto i do jiných projektů zapojila nejen odborná, ale i široká veřejnost,“ apeluje na záchranu Jakub Vágner.