Kantor na penzi pomáhá s hledáním cesty k duši schizofreniků

„Publikace Schizofrenie a rodina nechce suplovat úlohu lékařů. Je to především shrnutí mých zkušeností, či lépe řečeno zkušeností naší rodiny s postupy - především těmi úspěšnými - k chronicky nemocnému schizofrenikovi. Tak, jak jsme je za 22 let zažili na vlastní kůži,“ vysvětlil Právu autor knihy, bývalý speciální pedagog Josef Svoboda (67).

„Do hledání cesty k duši našeho syna jsme se pustili naplno a současně přitom monitorovali úspěšné i naprosto slepé cesty. Když postupem času naše snažení začalo mít prokazatelně úspěchy, rozhodl jsem se podělit o nasbírané zkušenosti,“ pokračoval.

Svoboda doplnil, že podporou k vytvoření a vydání publikace, která vznikala několik let, byl i názor psychiatričky, známé soudní znalkyně Marty Holanové.

„Je podobně jako my názoru, že při přístupu k těmto nemocným u nás chybí mezičlánek, kterým je odborná rehabilitační péče. Lékař léčí, sociální služba poskytuje těžce nemocným pomoc. Ale jak k těmto pacientům přistupovat, aby se jejich stav postupně alespoň trochu zlepšoval, jak docílit toho, aby vám nemocný syn dokázal odpovědět na zdánlivě banální otázku, jak přijít na to, abyste takového člověka po měsících, kdy žije přes den v zatmělém pokoji a ven se odvažuje jen v noci, mohli konečně vyvést na vycházku, to blízcí nemocných prakticky nikde jinde nenajdou,“ popisuje Svoboda cestu k vydání publikace.

Jak konstatoval, sestavování „učebnice pomoci“ nezačalo hned poté, co se u jejich tehdy 21letého syna, nadějného sportovce, nemoc projevila.

„Určité znalosti jsem jako speciální pedagog měl, ovšem za štěstí považuji, že jsem ještě jako kantor již dříve, než jsme byli postaveni chorobě tváří v tvář, absolvoval další vzdělávání s nizozemskými speciálními pedagogy. A ti byli mnohem lépe připraveni i na schizofrenii,“ poznamenal.

Na pomoc nemocnému synovi Petrovi a posléze i dalším stejně postiženým se u Svobodů zapojili - a to i studiem speciální pedagogiky - všichni: manželka i dcera.

„Pomoc vyžaduje trpělivost, metodiku, dodržované postupy a znalost nemoci. Mimořádně důležitý je denní řád, který podrobně popisujeme, stejně jako cesty, které nás k jeho sestavení vedly. Tři roky nám např. trvalo, než jsme dokázali vyjít se synem společně na světlo a na vycházku, měsíce byla dlouhá cesta k obnovení základů sebeobsluhy. Rovněž byla dlouhá a obtížná cesta k jeho zklidnění, aby přestal s agresivními útoky,“ zmínil učitel na penzi své zažité zkušenosti.

Ty vedly nejen k postupně vytvářené metodice, ale i k tomu, že Svobodovi jako vůbec první založili v ČR obecně prospěšnou společnost DOTYK II, která se zabývá terénní pomocí rodinám s podobně handicapovanými lidmi. Spolupracovníky tvořili zpočátku vesměs lidé s podobným osudem. Projekt terénní pomoci byl v roce 2013 oceněn jako mimořádně inovativní v soutěži 309 projektů ze šesti zemí ve Vídni.

„Už tehdy, před devíti lety, mě rodiče i odborníci nabádali, abych naše metody pomoci podrobně popsal. Slíbil jsem to, ale upřímně, musel jsem si trochu odpočinout,“ prohlásil Svoboda, který společnost DOTYK II už sleduje z pozice důchodce.

„Doufám, že naše zkušenosti pomohou i jiným podobně bojujícím. A není jich zase tak málo. Podle lékařských statistik trpí schizofrenií až jedno procento populace a těžkou formou trpí asi třetina z nich. A strkat před ní hlavu do písku, jak se bohužel stále ještě stává, opravdu nemá smysl,“ uzavřel odborník, který publikaci vydal s finanční pomocí zmíněné soudní znalkyně Holanové.