Článek
Zbytky největších kusů ale zřejmě dopadnou na Zemi někdy mezi čtvrtkem a sobotou. Kde - to zatím nikdo neví.
Pravděpodobnost, že trosky satelitu někoho na Zemi trefí, je podle expertů NASA jedna ku 3200. Zatím nebyl zaznamenán jediný případ, kdy by byl člověk padajícím "vesmírným smetím" zasažen. Není ani známo, že by trosky na zemském povrchu způsobily vážnější škody. Příčiny jsou podle odborníků dvě - větší část umělých objektů při průletu ovzduším zanikne a navíc velkou většinu plochy planety Země tvoří voda nebo neobydlená pevnina.
Kromě Antarktidy ohroženy všechny světadíly
Satelit UARS, který na oběžné dráze kolem Země dvacet let zkoumal ozónovou vrstvu, se má při vstupu do atmosféry rozpadnout na sto kusů, z nichž většina shoří. Šestadvacet nejtěžších součástí ale dopadne na Zemi a největší z nich má vážit 136 kilogramů.
Trosky mohou být rozesety v pásu dlouhém kolem 800 kilometrů. Severní hranice ohrožené plochy se nachází nad kanadskou provincií Alberta a v Evropě nad Skotskem, jižní u nejjižnějšího cípu Ameriky a Afriky. Všechny kontinenty - vyjma Antarktidy - jsou ohroženy.
Podle dnešních pravidel musejí být vesmírné objekty vytvořeny tak, aby jejich zánik byl úplný, případně aby mohly být při pádu navedeny do moře. Týká se to i Mezinárodní vesmírné stanice, která má zaniknout někdy po roce 2020. Bývalá ruská orbitální stanice Mir byla řízeně zlikvidována v roce 2001. Jeden z jejích předchůdců, stanice Saljut 7, ale spadla nekontrolovaně v roce 1991. Zatím poslední neřízený pád rakety se odehrál v roce 2002, kdy na Zemi dopadly zbytky velké družice NASA.
Experti předpovídají, že v příštích dnech budou schopni dobu pádu satelitu UARS postupně zpřesňovat, maximálně na časové "okno" několika hodin. O upřesnění místa dopadu ale zprávy NASA nehovoří.