K záchraně planety může přispět opičí ryba, která vydrží 37 hodin na souši

Podle amerických vědců z Kalifornské univerzity v Irvine může klíč k záchraně planety obsahovat neobvyklá ryba plná užitečných bílkovin (proteinů). Byla totiž označena jako „nové bílé maso“ a mohla by pomoci v budoucnu nasytit svět, jak napsal britský list The Daily Telegraph.

Odborníci nedávno studovali genom ryby Cebidichthys violaceus a zjistili tak, že nabízí lidem nové možnosti, jak získat potravní bílkoviny, protože změna klimatu ohrožuje tradiční zdroje.

Vědci sekvenovali a sestavili její genom a tzv. trávicí transkriptom a odhalili molekulární změny související s trávicími enzymy. Ryba má kyselý žaludek a tenká a tlustá střeva. Má také zažívací systém podobný lidskému.

Ryby žijící v oceánských vodách na západním pobřeží Spojených států mohou narůst až na více než 90 centimetrů a vážit 2,7 kilogramu. Nejraději se skrývají mezi útesy a v přílivových kalužích. Mají dvě malé ploutve zavěšené jako „uši“ blízko hlavy a hřbetní ploutev na zádech.

Mohou též žít na zemi po dobu 37 hodin, jelikož jsou schopny dýchat nad vodou i pod vodou. Navzdory svému vzhledu se staly pochoutkou v nabídkách moderních kalifornských restaurací, kde stojí kolem 15 dolarů (350 Kč) za libru (0,45 kg).

Zajímavé je, že patří mezi pouhých pět procent z 30 000 druhů ryb, které jsou vegetariánské. Podle serveru Tech Explorist se tak živí pouze určitými specifickými řasami. Přežívají tedy na zdroji potravy obsahující nízkou hladinu lipidů, které jsou obecně nezbytné pro všechny živé bytosti.

„Její trávicí systém je výborný nejen v rozkladu škrobu, což jsme očekávali. Přizpůsobil se i tak, aby byl velmi účinný při rozkladu lipidů, i když lipidy tvoří jen pět procent složení řas,“ poznamenal docent ekologie a evoluční biologie Donovan German.

Jak uvádí Tech Explorist, vzhledem ke změnám klimatu, kvůli kterým je chov hospodářských zvířat méně udržitelný, je tento rybí objev zárukou rozvoje nových zdrojů bílkovin pro lidskou spotřebu. Konkrétně by to mohlo být významné pro akvakulturu. Jenže jak tyto vylovené ryby nakrmit?

Podle Josepha Herase z katedry ekologie a evoluční biologie na Kalifornské univerzitě minimalizuje používání rostlinných složek potravin znečištění i náklady.

„Většina ryb využívaných pro akvakulturu jsou však masožravci a nedokážou zvládnout rostlinné lipidy. Sekvenování tohoto genomu nám poskytlo lepší pochopení toho, jaké typy genů jsou nezbytné pro rozklad rostlinného materiálu. Pokud prozkoumáme další rybí genomy, můžeme najít všežravé ryby se správnými geny, které by mohly poskytnout nové kandidáty na udržitelnou akvakulturu,“ dodal na závěr.